Vztahy mezi USA, Německem a Francií ohledně irácké krize

23. leden 2003

Stará diplomatická zásada praví, že špatná zpráva by měla být druhé straně sdělována zároveň s jakoukoliv zprávou dobrou. Tak se dá zabránit tomu, aby se příjemce zprávy nesoustředil jenom na to špatné a neztrácel čas nutný k hledání řešení problému.

Nuže, špatná zpráva pronikla začátkem tohoto týdne na jeden z nejuznávanějších světových internetových serverů, zabývajících se otázkami mezinárodní bezpečnosti, izraelský DEBKA-Net. Pondělní a úterní vydání přineslo po pečlivé kontrole hodnověrnost zdrojů rozsáhlý rozhovor s bývalým příslušníkem nejužší osobní ochranky Saddáma Husajna, který nedávno uprchl do Jordánska.

Ten uvedl konkrétní údaje o nejméně třech lokalitách. Dvou poblíž Tikritu a jedné v hlavním městě Bagádu, kde Saddám Husajn údajně ukrývá zbraně hromadného ničení. Ani tunelový komplex pod Bagdádem, ale ani systém podzemních bunkrů, které se v případě ohrožení spouštějí ještě hlouběji pod zem, nebyly dosud zkoumány týmem zbrojních inspektorů OSN. Podle tohoto zdroje byly bunkry poblíž Tikritu postaveny dokonce v letech 1994 až 98, tedy přímo před očima první mise zbrojní inspektorů OSN.

Také britský premiér Tony Blair, který v úterý a ve středu jednal s vedením parlamentu, nezvykle otevřeně naznačoval, že už dnes existuje dostatek zpravodajských informací o existenci iráckých zbraní hromadného ničení. Tvrdil dokonce, že v nejbližší době může dojít ke zveřejnění některých z nich. Pokud by se něco z výše uvedených údajů potvrdilo, jednalo by se beze sporu o zprávu špatnou, protože by to znamenalo hned několikeré porušení velmi ultimativních rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Podle těchto rezolucí a odstavce sedm Charty OSN by tak byly splněny všechny předpoklady pro vojenský zásah proti Saddámu Husajnovi. Dobrá zpráva, tedy alespoň pro ideové odpůrce války jako takové je to, že nikoho z vedoucích politiků Západu zatím příliš nezajímá. Spojené státy a Velká Británie dělají pramálo proto, aby rozptýlily obavy z toho, že jsou připraveny na Irák zaútočit tak jako tak. Ti opatrnější a především Německo spolu s Francií zase jakoby dávali najevo, že do války nepůjdou za žádnou cenu. A tak pracují nervy.

K první roztržce došlo už v pondělí, kdy se na půdě Rady bezpečnosti OSN pokoušeli ministři zahraničí nejdůležitějších zemí připravit společné stanovisko, protože už příští pondělí před Radu předstupují se svojí zprávy vedoucí týmu zbrojních inspektorů. V úterý odpoledne se ještě americký ministr zahraničí Colin Powell snažil telefonicky přesvědčit svého francouzského kolegu Dominique de Villepina o nutnosti vyhnout se veřejné roztržce.

Středa však byla velkým dnem oslav čtyřicátého výročí německo-francouzské spolupráce a Gerhard Schröder a Jacques Chirac na setkání v Elysejském paláci neodolali aplausu více než tisícovky mladých Němců a Francouzů a otevřeně pohrozili vetováním jakékoliv rezoluce, která by měla směřovat k vojenské akci proti Iráku. Alespoň tak tomu porozuměla vláda prezidenta Bushe. Ministr obrany Donald Rumsfeld proto reagoval tvrzením, že Francie a Německo se staly problémem a představují starou Evropu, vedle které se objevila Evropa nová, která sdílí americký názor na věc.

A dal jasně najevo, že má na mysli především Velkou Británii, Polsko a Maďarsko, které se otevřeně vyslovily na podporu vojenského zásahu proti Iráku nebo daly k dispozici svoje základny. Francouzská vláda se cítí uražena a ministryně životního prostředí odpověděla Rumsfeldovi lehce obscénní poznámkou o hrdosti nad odkazem rodáka z jejího kraje, kterým byl napoleonský generál Pier Cambronne.

Ten se sice podílel na ostudné porážce francouzských vojsk u Waterloo, ale do dějin vešel teprve, když v obklíčení odpověděl na nabídku čestné kapitulace výkřikem "Merde", tedy slangovým výrazem pro lidský exkrement. To, co je na celém sporu nejpozoruhodnější, je fakt, že je zhola zbytečný a určený především pro domácí potřebu. Francie a Německo si jistě velmi dobře uvědomují, že jejich vojenskou spolupráci v případné operaci proti Iráku nikdo nepotřebuje. Pokud se však Spojené státy a Velká Británie rozhodnou na Irák zaútočit, přijdou nepřítomní spojenci o jakýkoliv vliv na poválečném uspořádání.

A to by svým vládám francouzské ropné společnosti a velké německé průmyslové podniky jenom těžko odpouštěly.

autor: Jan Urban

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.