Vývoj v Nikaragui pod Ortegou

Popravdě řečeno, dostali jich tehdy z Moskvy dva tisíce ale pozdější vlády se zavázaly rakety SAM-7 zneškodnit a vojáci jich skutečně tisíc rozebrali.

Daniel Ortega na výzvu Washingtonu obratem odpověděl, že je ochoten kdykoli rakety zničit a částečně odzbrojit i armádu, ovšem pod podmínkou, že podobně tak učiní okolní země, zejména Honduras. Aby bylo jasno, Nikaragua a Honduras mají letitý spor o společnou hranici, který se dostal dokonce i před soudní dvůr v Haagu. A nejen to. Za první vlády Daniela Ortegy nepřátelé jeho ostře levicového režimu tzv. Contras měli své základny v Hondurasu. Jak nyní píše španělská agentura EFE byli tehdy částečně financováni Spojenými státy a dokonce prošli vojenským výcvikem Američanů. Honduras nedávno nakoupil v USA osm letadel typu Storm Rally. Z tohoto důvodu by nebylo divu, že se Nikaraguijci brání zničit své rakety. Ovšem letadla jsou podle odborníků pouze průzkumná a mají v Hondurasu sloužit k potírání pašeráků drog. Na druhou stranu velvyslanectví USA v Managui na svých webových stránkách podle mne nešťastně uvedlo že "Honduras je suverénní země, která nepotřebuje žádné schválení od jiné vlády, když chce obnovit své letecké síly".

Celý spor mezi Nikaraguou a Spojenými státy má samozřejmě hlubší kořeny. Daniel Ortega stihl za pouhý měsíc, co je v presidentské funkci, udělat už řadu rozhodnutí, která svědčí o jeho silně protiamerické a levicové politice. Nikaraguijcům slíbil, že je povede novou cestou. Prvotním úkolem je boj proti chudobě. Téměř 50% obyvatel musí vystačit s méně než dvěma dolary na den. A 17% z nich žije v extrémní chudobě. Na druhou stranu za předešlých liberálních vlád stoupal mírně hrubý domácí produkt - loni o 3.7%, inflace, která tolik sužovala první vládu Sandinistů před osmadvaceti lety, je pod kontrolou a Ortega zdědil ve kdysi prázdné státní pokladně miliardu dolarů.

Překonat letitou chudobu země je těžký úkol. Daniel Ortega, jak se zdá, se k jeho řešení, chce spojit se dvěma bohatými státy: se čtvrtým a pátým největším vývozcem ropy na světě, tedy s Íránem a s Venezuelou. Tyto země vytvořily společný fond dvou miliard dolarů na podporu chudým zemím. Podařilo se jim v OPECu prosadit zvýšení cen ropy, takže i my v Česku po čase zaplatíme víc na jejich konta. Možná z těch peněz Nikaragua něco uvidí, ale určitě to nebude zadarmo. Venezuelský president Hugo Chávez chce pod svou kontrolu dostat co nejvíce latinskoamerických zemí a jeho íránský kolega Mahmud Ahmadinežád zase hledá po světě podporu pro svůj jaderný program. To ostatně bylo i cílem jeho nedávné návštěvy v Latinské Americe, při které také navštívil Nikaragu. Udělal gesto a odpustil chudé zemi 150 tisíc dolarů dluhu, který měla v Íránu.

Daniel Ortega zvítězil v presidentských volbách s 38% procenty hlasů, ale nedělá si s tím starosti a chová se jakoby byl zvolen většinou voličů. Poměrně velká opozice je nejednotná. Podle sociálně křesťanského poslance Manuela Lópeze, který byl v devadesátých letech předsedou parlamentu, netkví nejednotnost opozice v rozdílných ideologiích či politickém směřování jako spíš v osobních ambicích některých lídrů. A tak se Ortegovi v parlamentu podařilo prosadit několik opatření, které připomínají vývoj ve Venezuele a na Kubě. Například mu bylo dovoleno zřídit tzv. Lidové rady, které podléhají přímo jemu. Že by se historie po letech opakovala?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .