Vývoj situace v Afghánistánu nabízí nyní řešení podobné irácké "surge" generála Petraeuse

Text zákona, který v řadě bodů odporuje Chartě lidských práv OSN, měl brzy vejít v platnost, byl však zveřejněn a protestovali proti němu poslanci parlamentu a demokratické skupiny v zemi i mimo hranice Afghánistánu. Došlo tedy k jeho pozastavení, proti čemuž nyní bijí na poplach konzervativní kruhy mezi šiity i přívrženci Talibánu. Organizace žen v Kábulu se proto rozhodla demonstrovat, aby povzbudila demokratické síly v zemi i jiné ženy k pokračování v odporu proti zákonu a přivodila jeho konečné zamítnutí.

Podívaná na pár stovek žen nesoucích transparenty s nápisy jako ,,Islám znamená spravedlnost a ne diskriminaci'' a nezahalených zcela v obvyklých burkách, ale jen s hidžáby čili šátky na hlavách a skandujících hesla proti onomu návrhu zákona byla tak neobvyklá, že se lidé zastavovali na ulicích. Mezi nimi ovšem byli i pobouření šiitští militanté a ženy ve zmíněných burkách, tedy v oněch oděvech přikrývajících celou hlavu a postavu a umožňující vidění jen pár řadami direk husté sítě pro oči. Do těch nutí ženy oblékat Talibán v několika oblastech země, kde má vliv či v sousedních Severozápadních provinciích Pákistánu, které nyní do značné míry ovládá. Podle agentur se někteří fundamentalisté z řad patnáctiprocentní šiitské menšiny snažili demonstrující ženy překřičet skandováním ,,Běžte domů'', či ,,Allahu akbar'', tedy ,,Bůh je velký'', ale ženám pomohly od obtěžování davem vytvořením kordonu příslušnice ženské policie. Její existence je nejen důkazem vynalézavosti Afghánců v souvislosti s osobními prohlídkami podezřelých teroristek, které muži nemohou provádět, ale i důkazem toho, že Afghánistán už ušel kus cesty od časů krutovlády Talibánu. Tu shodou okolností ve stejnou dobu připomněly zprávy ze sousedních Severozápadních provincií Pákistánu, kde sebevražedný teroristický pumový útok řidiče automobilu na policejní kontrolní stanoviště v Čarsadě zabil devět policistů a sedm civilistů a připomněl malou rozhodnost pákistánské vlády v oněch oblastech, která se musí změnit.

Kábulská demonstrace i protesty fundamentalistů proti ní připomínají, v jak obtížné situaci je nyní Afghánistán, tři měsíce před prezidentskými volbami, které by podle všech náznaků mohly přinést rozhodující nový mandát pro prezidenta Karzaiho. Jestliže mezitím přibudou vojskům Severoatlantické aliance a spojenců ony posily, které slíbil prezident Obama, tedy minimálně 17.000 a možná až 30.000 vojáků a navíc další vojáci z ostatních zemí NATO, z nichž řada už posily přislíbila, mohlo by konečně dojít k rozhodujícímu zatlačení Talibánu do defensivy. Obdobně jako v případě ,,surge'', tedy vzedmutí přílivu vojsk generála Petraeuse v Iráku. Petraeus je dnes už vrchním velitelem bojových operací amerických vojsk a dobře také ví, že pokud nebude mít ,,surge'' simultánní podporu mezi obyvatelstvem, jako tomu bylo mezi sunitskými kmeny, které se vzbouřily proti nadvládě al-Kajdy v Iráku, nemusí uspět. Naštěstí se podle zpráv z Afghánistánu nyní zdá, že i tam podobně situace nazrála a místní kmeny, zejména v jižní provincii Helmand mají bojů na jejich území a diktátu Talibánu dost a leckde mu dokonce po dohodě s veliteli jednotek aliance už čelí se zbraněmi v rukou. Pokud tohoto fenomenu aliance využije, bude jednat s náčelníky a dirgami, tedy radami kmenů či vesnic -- tedy vlastně s těmi ,,takétalibánci'', kteří často dobrovolně či proti vlastní vůli bojovali na straně Talibánu a tvořili jeho nejpočetnější vrstvu, mohla by uspět. Ony kmeny si totiž navíc dobře uvědomují´, že vůdci Talibánu, většinou dnes zahraniční a pákistánští fundamentalisté pod vlivem al-Kajdy je -- když se přihrnou a vyhlásí povinnost bojovat -- staví bez lítosti do role záměrně obětovaných obětí neboli ,,kanonenfutru''. Pokud aliance pomůže, kromě posíleného hlídkování a rozhodnějšího boje proti Talibánu, kmenům také více hospodářsky a obnovou zničené infrastruktury přímo na místní úrovni a zároveň překoná nechuť k jejich případnému vyzbrojení, měly by být výsledky vidět už za pár měsíců a to bez ohledu na výsledek přibližujících se prezidentských voleb. A jako tomu bývá, země, které pomohou Afghánistánu z nynější situace se budou moci těšit na budoucí hospodářskou spolupráci s nerostně bohatou nově demokratickou zemí. A to je výzva i pro tzv. ,,nové členy aliance''.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .