Vysychavé řeky produkují při zaplavení nečekaně velké množství oxidu uhličitého, zjistili vědci

31. červenec 2018
03236100.jpeg

Vysychavých toků, tedy řek s prázdnými koryty, na světě přibývá. Vědci měřeními zjistili, že tyto typy řek zásadně přispívají k uvolňování oxidu uhličitého do ovzduší. Tak se může skokově změnit jeho koncentrace a významně přispět ke změně klimatu.

„Materiál, který napadal do vyschlých koryt, čeká na to, až se řeka opět zaplaví. Tehdy bakterie a houby začnou tento materiál silně rozkládat, čímž se všechna společenstva zaktivují a uvolní velké množství CO2,“ vysvětlil v Magazínu Leonardo Petr Pařil z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Protože vysychavé toky v celosvětové říční síti převažují, dostává se do atmosféry CO2 daleko víc, než vědci předpokládali.

„Na základě našeho výzkumu se přišlo na to, že odhady emisí CO2 mohou při započítání těchto vysychavých toků vzrůst až o 150 %, což je velmi radikální číslo.“

Jedna epizoda zaplavení velkého vysychavého toku může globálně přispět až 10 % k celkovým emisím CO2 z říční sítě.
Petr Pařil

Tento údaj je ale velmi variabilní, protože na spoustě hlavně velkých vysychavých toků nejsou hydrologické stanice, takže vědci nevědí o průtocích, které se tam místy objevují.

„V posledních 15 letech se výzkum na tento typ toků velmi soustředil. Jsem součástí jednoho velkého evropského projektu, kde se snažíme popisovat veškeré jevy, které nacházíme v těchto specifických oblastech napříč celou Evropou.“

Expert potvrdil, že vyschlých koryt řek neustále přibývá i u nás. „Problémy se suchem, které se dříve týkaly oblasti jižní a východní Moravy, se v posledních pěti letech rozšířily do značné části celé republiky.“

Jde o přírodní jev, který nejsme schopni ovlivnit. Chyběla přesná data o tom, kolik CO2 z toků odchází, my ale poskytli první relevantní a opravdu měřené číslo. To nám umožní bilancovat úhrny emisí oxidu uhličitého... a stanovit přesnější limity pro vypouštění tohoto skleníkového plynu z průmyslu a dalších zdrojů.
Petr Pařil

Nejběžnější typ říčního toku u nás má koryto o šíři 3 až 5 metrů, je tedy zvláště ohrožen vysycháním a tedy i přívalovými vlnami a s nimi spojenými emisemi oxidu uhličitého.

„Nepředpokládal bych, že by tento fenomén lokálně způsoboval nějaké problémy, spíš jde o to celkové množství, které se uvolňuje do atmosféry a způsobuje změnu klimatu spojenou s extrémními jevy,“ shrnul Petr Pařil.