Výstavba hokejové haly Sazky

Takovouto zprávu vyslala směrem k veřejnosti v úterý loterijní společnost. Znamená to, že se peníze na další výstavbu podařilo sehnat. Jakým způsobem, to prý zůstane obchodním tajemstvím. Alespoň to tvrdí prostřednictvím tiskové mluvčí vedení Sazky. Mlha kolem výstavby nové arény v Praze tedy nebyla příliš rozptýlena.

Z ní se pak pouze vynořují útržky, které těžko mohou vytvořit zcela jasný obraz. Přesto se dá sestavit scénář, který by mohl dát alespoň trochu jasnou odpověď, co se vlastně kolem budování nové haly děje. Lze vycházet z tvrzení, že se Sazka pustila do projektu, na který nemá dost peněz a to přesto, že příjmy této společnosti se ročně počítají v miliardách, například loňský zisk se lehce přehoupl přes jednu miliardu. Z této sumy dostávají poměrnou částku akcionáři Sazky. Těmi jsou různé sportovní svazy a sdružení.

Pro některé jsou příjmy ze Sazky doslova existenční nutností, takže jsou vděční za plynoucí finance a nekritizují neobvykle vysoké náklady. Ty jsou vyšší, než je v zahraničí běžné, takže povinné odvody jsou logicky výrazně nižší ve srovnání s podobnými společnostmi, působícími například v západní Evropě. Zkrátka Sazka nehospodaří zrovna nejlépe a není motivována, aby své chování výrazně změnila.

Management Sazky by tudíž byl sám proti sobě, kdyby se snažil některé výdaje omezit a ušetřené peníze použít na výstavbu nové haly. Proto je pro Sazku výhodnější financovat stavbu nové arény z úvěru. Ten může získat u banky pouze za určitou záruku. Vzhledem k tomu, že s jejími akciemi se nedá obchodovat, nelze je reálně ohodnotit a tudíž žádná seriozní banka za ně nepůjčí stovky milionů korun. Také příslibem budoucích zisků se banky nedají oslnit.

Sazka si dokázala zařídit svým způsobem monopolní postavení na tuzemském trhu, takže do její pokladny poplynou pravidelně miliardy. Problém je v tom, že po odečtení povinných odvodů a nákladů jich moc nezbývá. Takže takováto záruka rovněž nemůže mít šanci na úspěch. Stát naprosto rozumně dal od projektu Sazky ruce pryč. Znamená to, že loterijní společnost musí při úvěru ručit něčím jiným. Buďto svým majetkem, což rovněž není příliš pravděpodobné, nebo musela sehnat jiného ručitele.

Kdo by jím mohl být, o to lze pouze spekulovat. Vzhledem k tomu, že hala vložené investice může vrátit až za desítky let a to ještě za podmínky, že bude celoročně využívána k výdělečným akcím, asi mnoho seriozních zájemců existovat nebude. Lze se pouze dohadovat, zda do hry náhodou nevstoupil nějaký zahraniční investor. Ve hře totiž není pouze hala v Praze, ale projekt, nazvaný Zelený ostrov.

Jeho součástí má být vedle nové arény rovněž menší hala, hotelový komplex, obchodní a zábavní centrum a také administrativní budova. Právě na těchto stavbách a na jejich provozu a pronajímání by šlo vydělávat výrazně více peněz, než z provozu jedné jediné haly. Je zajímavé, že o dalších částech projektu Sazka prakticky nehovoří. Lze rovněž spekulovat o tom, že si loterijní společnost zajistila výrazně nižší úvěr.

Ten by jí mohl umožnit podepsat další smlouvy na výstavbu. Práce by mohly pár týdnů nebo měsíců pokračovat a časem by se mohla situace z první poloviny letošního roku opakovat. Tedy že Sazka by na další pokračování neměla finance a pod tlakem blížícího se šampionátu a hrozící mezinárodní ostudy by se znovu pokusila přimět stát, aby se jí zaručil za úvěr. Rovněž nelze vyloučit, že se Sazka zadluží a bude vládu vydírat jiným způsobem. Může tvrdit, že splácení úvěru a úroků jí sebere tolik peněz, že nebude moci finančně podporovat sport.

Peníze ze Sazky nejdou především na sport vrcholový, ale masový, mládežnický nevyjímaje. Takže by vláda mohla dostat na vybranou. Buďto riskovat zhroucení sportu a tím náplně volného času značné části mládeže v České republice nebo převzít na svá bedra dluh kvůli nové hale. Zajímavé je rovněž dění kolem pozemků. Jejich dosavadní vlastník firma Quonex Real totiž tvrdí, že Sazka nedodržela smlouvu o jejich prodeji.

Nezaplatila prý včas padesátimilionovou splátku. Proto firma hodlá složit na zvláštní účet více než sto osmdesát milionů korun. Tato suma má odpovídat financím, které Sazka dosud zaplatila. Pak prý Sazka bude muset vyklidit pozemky, protože tím bude platné odstoupení od smlouvy. Jinak prý bude Sazce hrozit smluvní pokuta ve výši čtyři sta dvaceti milionů korun. Proč by si však loterijní společnost brala úvěr a tvrdila, že stavba haly bude pokračovat.

Vzhledem k prostavěné sumě a k hodnotě, na kterou by hala měla vyjít, je padesát milionů svým způsobem směšná částka. O co v této podivné hře jde, lze pouze těžko odhadnout. Spekulace nejenom na toto téma umožňuje neprůhledné dění kolem výstavby arény v Praze, nejasnosti kolem pozemků, způsobu odstranění ekologických škod na nich a mlžení kolem financování stavby jsou pro ně přímo živnou půdou. Navíc dokazují, že Sazka se vymkla veřejné kontrole a že se zaplétá do podivných machinací.

Proto by jí stát neměl v různých záležitostech vycházet vstříc. Podporoval by tím pouze prostředí, které svádí ke korupci. Ostatně o ní se v souvislosti se Sazkou občas hovoří. Třeba kvůli v uvozovkách šikovnosti vedení Sazky naklonit si důležité politiky a úředníky a chránit se tím před případnou konkurencí. Provozovatelé České lotynky, Eurolotta nebo Lota by o tom mohli dlouho a zasvěceně vyprávět.