Vyšehořovice: Tajemství skryté v bývalém JZD
Na první pohled jsou Vyšehořovice malou středočeskou obcí. Pozornější návštěvníci zde mohou objevit hned několik pozoruhodných památek. Tou největší jsou pozůstatky tvrze…
Příběh Vyšehořovické tvrze, která byla v restitucích vrácena paní Libuši Linhartové, sledujeme už několik let. V podstatě ji můžeme vnímat jako vzorový příklad péče o naše památky. Tvrz totiž nepotkal osud mnoha jiných zákonem chráněných objektů, které po svěření do péče pouze chátrají, ale právě naopak. Přesvědčit se můžete v našich fotogaleriích. Poprvé jsme se tvrzi věnovali v seriálu Putování po stopách středověkých hradů a tvrzí středních Čech v roce 2009 Tajemství skryté v bývalém JZD. Další setkání patřilo každoroční slavnosti, minulosti i legendám v roce 2010 v hodinovém pořadu Na soukromé tvrzi. Vrátili jsme se také v roce 2011 s článkem Po schodech, které nikam nevedou. Na tvrzi se pracovalo také v roce 2012, jak dokresluje článek Fénix ve světě památek.
Vyšehořovice v písemných pramenech
Vyšehořovice neschází ani v knize Hrady, zámky a tvrze království Českého. V tomto případě však August Sedláček udělal několik změn proti skutečnosti. „Při poplužném dvoře ve Vyšehořevicích nacházejí se ještě dosti veliké zříceniny bývalé tvrze. Z venčí ani nevyhlížejí, jakoby to bývala tvrz. Viděti jest čtverhran tři patra vysoký, jenž má až do druhého poschodí čtverhranatá okna a nejvýše ovální. Když se od východní strany klenutým průjezdem dovnitř vejde, viděti jest, že ty vysoké zdi byly prvotně venkovskými zdmi. V minulém století byly tu také zříceniny čtverhranaté věže, z níž tři strany až do třetího poschodí vynikaly. Dneska již nelze poznati, kde věž a ostatní stavení se nacházely, protože vnitřní prostora vybouráváním a přestavováním měněna. Zřízena jsou tu totiž všelijaká hospodářská stavení, která se o zdi opírají. Pozoruhodné je, že okolo tvrze hradeb a příkopů nebylo."
Dnes už naše znalosti o Vyšehořovicích vypadají jinak. Nejen, že víme o příkopu a hradbách, ale na nádvoří si můžete prohlédnout i základy čtverhranné věže, která zde stála. Soustavná péče o památku umožnila odhalit cisternu na vodu ve sklepení starého paláce, která se opět plní vodou. Při stabilizaci druhého paláce a jeho čištění od sutin byla odhalena černá kuchyně i stopy po dávném požáru.
Život samotné obce přitom začal ještě daleko dřív. Podle Augusta Sedláčka se musíme vrátit až do 12. století: "Vyšehořevice ves stály již 1178. Tehdá kníže Soběslav daroval tu popluží kostelu Vyšehradskému. Jak se zdá založila tu kapitola téhož kostela farní kostel a držela proto jeho podací ještě v patnáctém století. Ostatek byl vladyčím statkem, který držel za krále Jana Havel. Syn jeho Budislav vyskytuje se v létech 1335-1339 jako veřejný notář a léta 1346 obdržel od papeže kanovnictví v Olomouci. Později byl kanovníkem u sv. Víta, od roku 1363 také sakristou a zemřel léta 1368."
Z luxusního sídla JZD
Tvrz ve Vyšehořovicích dodnes dokládá svůj dávný luxus mistrovskou kamenickou prací. Život v jejím areálu nikdy neustal, ale svůj význam postupně ztratila. Z rezidence se stalo hospodářské stavení, které v dalších pramenech bylo zmiňováno už jen jako součást panství. Nakonec ve zdejším areálu působilo JZD, které tvrz využívalo jako skladiště nepotřebného odpadu. Tato kapitola už je díky oddanosti současné majitelky a jejích přátel naštěstí minulostí.
V příštím pokračování seriálu, kterým připomínáme práci prof. Tomáše Durdíka, se vypravíme na Zbořený Kostelec.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka