Vyrážíme

Pro mě dost nepochopitelně nejlevnější let do Singapuru byl s mezipřistáním právě v Soulu, což je dost mimo trasu. Zde jsme čekali šest hodin na letadlo, které dalších šest hodin letělo až do Singapuru. Cesta proběhla v klidu, jen jsme si připadali, jako když letíme na Sibiř. Klimatizace běžela na plné obrátky a v letadle bylo snad 16 oC. Oproti venkovním 36 oC to byl docela výrazný rozdíl. Celí zmrzlí jsme přistáli na letišti v Singapuru, kde jsme opět čekali. Tentokrát na letadlo do Jakarty, hlavního a největšího města Indonésie, které leží na ostrově Jáva. Přesun do Jakarty trval jen hodinu a půl. Při pohledu z okna během přistávání bylo možné spatřit malé ostrůvky obrostlé palmami lemující pobřeží s políčky. Místní letiště je odlišné od těch, která jsme poznali doposud. Vypadá spíše jako domorodé chýšky vzájemně propojené chodbami. Samozřejmě, že vše je postaveno z pevných betonových bloků. V těsném okolí letištních budov je upravená zahrada, venku pracuje bosý zahradník a je vidět, že ho jeho práce opravdu těší. Veškeré stromky jsou pečlivě zastříhané a trávník je jako kobereček.

Po přistání v Jakartě zavládl zmatek. Všude je spousta odbavovacích přepážek. Na jedné platíme vstupní víza do Indonésie, na dalších dvou nám je kontrolují. Pak si nás odchytne pracovník zdejšího letiště a jde s námi pro zavazadla. Ty naloží na vozík a ukáže nám, ať ho následujeme přes další kontroly. Batohy byly poslány do letadla do Balikpapanu a my jsme ještě dvakrát předkládali naše vízum, letenku a pas. Nevím, jestli je to tady normální postup a nebo jestli si nás každý potřeboval detailně prohlédnout. Dvě světlovlásky s modrýma očima jsou zde opravdovou atrakcí a místní lidé se to ani nesnaží skrývat. Všichni nás zdraví a ptají se, jak se máme, odkud jsme a kam jedeme. Čekáme na poslední let do Balikpapanu, kde by nás měl vyzvednout Standa Lhota. Už se na něj opravdu těšíme a z jeho e-mailů soudím, že i on na nás. Odletová hala se už začíná pomalu plnit. Jsme tu jediní běloši a děti na nás koukají jako na zjevení. Připadáme si, jako kdybychom se vrátili zpět do časů, kdy běloši byli pro domorodé obyvatele podivnými bytostmi z jiných planet nebo dokonce bohy. Teď jsme však jen pouhou atrakcí. Konečně poslední let a dostaneme se ven ze všech těch klimatizovaných letadel a hal, ven z města přímo do divoké džungle!