Výprask v prvních evropských volbách

23. červen 2004

V týdeníku Die ZEIT se dočteme, že výprask v nedávných evropských volbách dostaly všechny vládnoucí strany. Nejvíce mezi původními členskými zeměmi byla bita německá sociální demokracie. Autor analýzy tvrdí, že důvodem tak velikého výprasku byl fakt, že němečtí sociální demokraté v zemi, která je po výtce sociálně demokratická, začali provozovat politiku nesociálně demokratickou. Navíc se značným zpožděním.

Čeští sociální demokraté v těchže volbách byli obdobně biti. Není jejich osud, včetně možného vysvětlení jeho příčin, podobný osudu jejich německých soudruhů? Necharakterizuje naši zemi nejpřesněji nekennedyovská otázka průměrného občana, pravidelného diskutéra v nováckém kotli: "Co s tím hodláte dělat, pane ministře?"

Miloš Zeman byl mistr politiky, které se říká placebo politika. Nebo-li politiky, která zdání vydává za skutečnost. Opravdu ale žádný program neměl. Otázkou navíc je, zda nebyl sociálním demokratem placebo. Výhra ve volbách v roce 1998 ho doslova přistihla v nedbalkách. Nebyl to rozmar, že tehdy premiérské křeslo nabídl křesťanskému demokratovi Luxovi, ale chytrý tah a současně východisko z nouze. Byl to Josef Lux, který jako první na české politické scéně použil termíny "sociálně tržní hospodářství" a "sociální stát". Zploštělé české politické vidění nepochopilo, že Lux tyto termíny vyslovuje v duchu Röpkeovsko - Erhardovském. Se socialismem či socializací neměly pranic společného. Jestliže ale sociální demokrat slyší, lhostejno v jaké souvislosti, slovo sociální, má vždy pocit, že se mluví o něm a jeho politice. A tak spolu s Luxem, nepochybně jedním z nejzdatnějších českých politiků devadesátých let mohli sociální demokraté první politickou ligu sehrát s mnohem lepší erudicí a nakonec i výsledky. Ideologická zaslepenost Jana Rumla, tehdy šéfa Unie svobody tomu zabránila.

Miloš Zeman proto vtáhl se sociálními demokraty do Strakovy akademie sám. Jen s hesly o společnosti zbavené korupce a tunelářů, o společnosti vzdělanostní. Místo, aby společnost začal zbavovat korupce, zaplevelil veřejný sektor arivisty všeho druhu. Ti zvládli jediné - velice rychle pořádat veřejné zakázky co možná nejméně veřejně. Místo, aby budoval vzdělanostní společnost, jeho ministr školství se vyznamenal fatálním selháním projektu Internet do škol. A přesto právě Zemanova vláda místo, aby kultivovala svoji placebo politiku, musela činit kroky, které rozhodně ve volební kampani neslibovala.

Zprivatizovala banky, které Zeman původně privatizovat odmítal. Vláda je ale převzala tak zubožené dluhy, tak nedůvěryhodné, prorostlé bankovní korupcí, že nemohla, než je oddlužit, na úkor mnoha budoucích státních rozpočtů, a následně je prodat prvnímu zájemci, který se naskytne.

Zatímco předchozí Klausovy vlády si nepřipouštěly, že by průchodnost práva souvisela s výrazným posílení českého soudnictví, soudy na svůj provoz a rozvoj v té době dostávaly ze státního rozpočtu méně, než České dráhy na pokrytí své provozní ztráty, vše přece měl vyřešit trh a jeho neviditelná ruka, Zemanova vláda rozpočet soudů soustavně posilovala. A nejen to. Zřízením Mediační a probační služby přispěla významně ke zefektivnění a humanizaci české justice.

Byli to především ministři školství Klausovy vlády Piťha a Pilip, kteří podvázali a málem zlikvidovali soukromé iniciativy v českém školství. Přestože sociální demokraté s nimi tento postoj sdíleli, bylo možné až za jejich vlády začít zřizovat na soukromé bázi dokonce i vysoké školy.

A co hůře. Jsou to především voliči sociální demokracie, kteří nepřejí naší integraci do struktur Evropské unie. Přesto pro integraci do Evropské unie Zemanova vláda učinila rozhodující kroky. I když, přiznejme si, se na nich populisticky přiživovala a prohloubila tak našimi konzervativci šířené přesvědčení, že Evropská unie není než jiný projev plíživého socialismu.

Ani Vladimír Špidla, Zemanův nástupce nešel do voleb s tím, že bude muset v sobě najít odvahu jako první v nových českých dějinách zahájit reformu veřejných financí. Tady podobnost s osudem německých sociálních demokratů je až nápadná. Oni, stejně jako Špidla se pouštějí do něčeho, co je proti jejich přesvědčení, co však vykonáno musí být, a co se navíc odehrává se značným zpožděním. Už v první polovině devadesátých let je zřejmé, že sociální a penzijní systém atrofuje, polyká bez většího efektu stále větší sumy peněz daňových poplatníků, že systém financování zdravotní péče chronicky upadá do dluhové pasti, a že oba vyžadují důkladnou proměnu. Razantní oddlužení do té doby nedůvěryhodných, bankovní korupcí prolezlých českých bank, představuje další dynamickou sumu, stahující české veřejné rozpočty do dluhové propasti.

Pokud má reforma veřejných financí proběhnout úspěšně, musí se odehrát pod heslem za více peněz, méně muziky. Alespoň do té doby, než budou podstatné porce veřejných dluhů splaceny.

A zas to byli především Špidlovi sociální demokraté, kteří navzdory vůli svých voličů, přivedli naši zemi do Evropské unie. Na rozdíl od demokratů občanských, kteří v rozporu s postoji většiny svých voličů před vstupem do Unie varovali.

Výsledek evropských voleb je potom nasnadě. Komunističtí voliči přišli uvědoměle odvolit. Jejich strana musí být přítomna všude. Jen tak se totiž bude moci v pravý okamžik zhostit své, historií předurčené role a nás znovu vést kamsi do ráje. Voliči občanských demokratů šli volit, protože chtějí, abychom byli součástí Evropské unie. Zvolili sice euroskeptického Zahradila. Nevadí, to se časem poddá, hlavně je členem ODS. No a voliči sociální demokracie k evropským volbám prostě nešli. Netýkaly se jich. Tak neměl kdo naše sociální demokraty do Evropského parlamentu zvolit.

Hysterie, která nyní vládne v Lidovém domě, je umělá. Ve skutečnosti arivisté, kteří u Špidly nemají na růžích ustláno, pochopili, že vzplála jejich poslední bitva. Bláhově si myslí, pokud dostanou stranu zpět pod kontrolu, že ji vrátí do blahým časů zemanovských. Pokud Vladimír Špidla současnou situaci ustojí, a není důvod, aby uhýbal, bude mít nejen možnost dokončit reformu veřejných financí, a není důvod, proč ji nedotáhnout, ale vytvoří tak sociální demokracii podmínky pro to, aby se postupně měnila v novodobou demokratickou socialistickou stranu. A to by byla dobrá zpráva nejen pro ty, kteří sociální demokraty volí, ale i pro ty, kteří ji sice nevolí, ale jde jim o zachování a rozvoj české demokracie.

autor: ern
Spustit audio