Vymřeme?

Zatím se propracovala na druhé místo. Pomyslné zlato třímají v rukou Ukrajinci. Alespoň to tvrdí studie, kterou na základě údajů za rok 2002 vypracovala Rada Evropy. Pokud nedojde k zásadnímu zvratu, hrozí podle demografů, že by se každých zhruba třicet let zmenšil počet obyvatel o polovinu. Tato svým způsobem poplašná zpráva je samozřejmě založena na tom, že by se v České republice neusídlili lidé ze zahraničí. Přitom jejich příliv je velmi pravděpodobný. Ostatně na ministerstvu práce a sociálních věcí existuje projekt, který jasně dokazuje, že bez pracovní síly z ciziny se Česká republika neobejde už v nejbližší budoucnosti.

Proto stát láká zahraniční pracovníky v určitých profesích, aby se pokud možno v České republice usadili natrvalo. I v budoucnosti lze očekávat relativně masivní příliv cizinců. Negativní trend v porodnosti totiž nelze zvrátit ze dne na den. A hlavně, podle demografů by se v rodinách muselo rodit víc dětí než jedno či dvě. A to je velmi nepravděpodobné. Nejde pouze o určitý životní styl a odsouvání mateřství na pozdější dobu. Svoji roli by podle různých průzkumů měly hrát i ekonomické podmínky. Podle průzkumů by prý lidé uvažovali o více dětech, pokud by mohli pracovat na částečný úvazek, nebo pokud by jejich pracovní doba byla alespoň pružná. Zároveň dodávají, že je odrazuje nedostupné bydlení, nedostatečně ohodnocená rodičovská dovolená a vůbec různé další finanční záležitosti.

Podle průzkumů by se mohlo zdát, že mít v současné době více potomků je luxus. Je zajímavé, že v České republice přesto existují mnohočetné rodiny a některé z nich berou děti jako zdroj obživy. Tedy počítají s tím, že vyžijí z různých sociálních dávek, na které mají podle zákona nárok. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že pouze v ekonomických podmínkách neleží klíč ke zvýšení porodnosti v České republice. Ostatně odborníci tvrdí, že výše sociálních dávek nemá na počet narozených dětí přímý vliv. Přesto vláda čas od času uvažuje o motivaci k porodnosti pomocí peněz. Ať už to měly být desítky tisíc za každé narozené dítě, nebo celoplošné přídavky na děti. Podobné nápady pak většinou narážejí na prázdnou státní pokladnu, takže rychle zapadnou.

Lze si navíc těžko představit, že by většina populace změnila svůj životní styl kvůli penězům a vrhla se na plození dětí. Na druhé straně samozřejmě dramatický propad příjmů žen na mateřské dovolené a malá šance sehnat dostupné bydlení, mohou mít na nízkou porodnost přímý vliv. I když opět pouze omezený. Ani v tomto případě nelze očekávat, že by se ženy masově vzdávaly své kariéry a zůstaly doma několik let, během kterých by přivedly na svět tři až čtyři děti, nejlépe ještě více. Pouze takovéto tempo by totiž mohlo během let nahradit děti, které se kvůli nízké porodnosti nenarodily a jejichž absence vede k úbytku populace a k jejímu stárnutí.

Takže to znamená, že se bude muset Česká republika pomalu smířit s tím, že se na jejím území bude v budoucnosti usidlovat čím dál tím více cizinců. Pokud se v nejbližší době povede trend nízké porodnosti alespoň částečně zvrátit, bude to pouze znamenat změny v počtu lidí, které bude pro své normální fungování Česká republika potřebovat. To je fakt, který si čeští politici zatím stále nechtějí připustit a o kterém česká veřejnost možná ani netuší. Samozřejmě nízká porodnost se nepromítne pouze do změny skladby obyvatel České republiky podle místa původu, ale velmi výrazně ovlivní českou ekonomiku. Už léta odborníci varují, že stárnutí populace si vyžaduje razantní důchodovou reformu. Bez ní reálně hrozí, že stát nebude mít na vyplácení důchodů peníze.

Zvyšuje se totiž počet lidí, kteří mají na důchod nárok a naopak klesá počet občanů, kteří na něj mají svojí prací vydělat. Takže nízká porodnost není pouze zajímavým sociologickým jevem, ale také velkou komplikací pro normální chod státu v budoucnosti. Podle všeho navíc nepříliš vzdálené. Proto by si tento jev zasloužil výrazně větší pozornost politiků.