Vyjde riskantní předpoklad?

24. září 2010

Blízká budoucnost vesmírného výzkumu do jisté míry závisí na existenci ledu na Měsíci. Minulé dva roky NASA věnovala konstrukci nového lunárního modulu s lidskou posádkou a přistávacímu systému. V roce 2018 se totiž mají na Měsíc vrátit astronauti.

Záměrem vesmírné agentury je vybudovat na Měsíci stálou základnu, která by se využila k přípravě letu lidí na Mars. Celý grandiózní plán je ale založen na jednom riskantním předpokladu. NASA totiž věří, že v kráteru na jednom z pólů Měsíce, který je permanentně ve stínu, se najde voda ve formě ledu.

Pokud se najde led v dostatečném množství, budou ho moci příští obyvatelé Měsíce využívat jednak k zajištění základních životních potřeb, jednak na výrobu kyslíku a vodíku pro pohon raket. Výsledky ze dvou lunárních modulů, které hledaly vodu na Měsíci v devadesátých letech, nebyly ale zdaleka přesvědčivé. Z toho důvodu plánuje NASA v roce 2008 vyslání modulu LRO, to je zkratka Lunar Reconnaissance Orbiter. Tunu vážící modul se bude pohybovat v polárních oblastech Měsíce pouze 50 kilometrů nad povrchem. Ponese neutronové čidlo s vysokou rozlišovací schopností k přesnějšímu určení polohy předpokládaných oblastí výskytu ledu. Na palubě budou přístroje k určení teploty na povrchu, ultrafialový detektor, který bude pozorovat dno kráteru, laserový výškoměr a kamera k mapování polárních oblastí a pro určení vhodného místa přistání.

Led je pravděpodobně skryt pod vrstvou měsíčního prachu a smíchán s různými nečistotami. Je bezpodmínečně nutno odebrat vzorky k analýze, to je plánováno na rok 2011. Modul, který na Měsíci v r. 2011 přistane, přinese zcela nové problémy. V neustále zastíněné oblasti se nedá využít sluneční energie. Modul by sice mohl přistát na sluneční straně a do tmavého kráteru poslat bateriemi napájené robotické zařízení, to ale vzhledem k rychlému vybití baterií není ideální řešení. Kráter se musí prozkoumat na více místech, protože výskyt ledu může být velmi nerovnoměrný. Uvažuje se tedy o možnosti, že měsíční sonda by byla zároveň měsíčním skokanem. Pomocí přistávacích raket by modul vyskočil do výšky přibližně 100 metrů a přemístil se na jiné místo kráteru. Existují i jiné varianty, ty jsou ale složitější a nevýhodnější.

Největším strašidlem je pro celou vypracovanou strategii možnost, že se sondy vrátí bez ledu, nebo se ukáže, že je ho na Měsíci příliš málo, než aby zajistil to, co se očekává. Někteří vědci se dokonce domnívají, že celý program je příliš závislý na nalezení vody v použitelné formě. Pokud se prokáže, že získat vodu na měsíčním povrchu není možné, musela by NASA pravděpodobně zvolit pro lidské posádky jiná místa přistání a jiné výzkumné cíle. Všichni tvůrci programu ale věří, že údaje, které přinese robotická sonda budou stát za to, i když nenajde led. Nikdo a nic nemůže najít na Měsíci vodu, pokud tam není, ale ostatní vědecké výsledky misí budou v každém případě velkým přínosem.

autor: Jana Štrajblová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.