Vydá Srbsko do 1. října generála Ratka Mladiče?

Svět už ztratil trpělivost s dosavadní praxí, kdy Srbsko o zatýkání podezřelých z válečných zločinů jen mluví. S výjimkou bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče se totiž všichni občané Srbska a Černé hory, kteří stanuli před haagským soudem, do rukou mezinárodní spravedlnosti vydali dobrovolně.

"Pokud chce Bělehrad jednou provždy dokázat, že to se spoluprací s Haagem myslí vážně, ať urychleně vydá generála Mladiče," prohlásil po rozhovoru s Vukem Draškovičem zmocněnec vlády Spojených států pro válečné zločiny Pierre Richard Prosper. Stejný diplomat dodává. "Doufáme, že se tak stane do 1.října. Myslím, že by srbské úřady měly zintenzivnit svou snahu vypátrat místo, kde se Mladič skrývá. Víme také, že se po území Srbska volně pohybují i další obviněné osoby, což dokazuje, že otázka jejich zatčení není dostatečně intenzivně řešena."

Bělehradu bylo jasně řečeno, že jakákoli další pomoc a podpora v integračních snahách země je přímo závislá na vůli spolupracovat s Haagem. Mezinárodní společenství naznačilo srbskočernohorskému ministrovi zahraničí, že by pokračování dosavadní laxní praxe mohlo negativně ovlivnit i jednání o příštím statutu Kosova. V souvislosti s Mezinárodním tribunálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii se navíc začaly komplikovat i vnitřní vztahy v rámci soustátí Srbsko Černá hora. Ze svých funkcí dnes totiž demonstrativně odstoupili černohorští členové Národní rady pro spolupráci s haagským soudem, jejíž vytvoření bylo po dlouhou dobu prezentováno jako zásadní krok ve vztazích s tribunálem Černohorci své kolegy ze Srbska obvinili, že Bělehrad za posledních 20 dní neučinil jediný krok, který by svědčil o snaze zatýkat obviněné osoby, což do izolace dostává i Černou horu. Ta v posledních měsících usiluje o to, aby byla při rozhovorech o integraci s Evropskou unií a dalšími institucemi brána odděleně a nedoplácela na spory Srbska s mezinárodním společenstvím.

Do 1. října, tedy data o kterém se hovoří v souvislosti se zatčením generála Mladiče se nabízí otázka, zda je reálné, aby k takovému průlomu v srbské politice mohlo dojít. Většina srbských politiků cítí, že by zahájení zatýkání a vydávání občanů země mohlo vyvolat u části společnosti nevoli. To je nebezpečné i proto, že 3. října proběhne druhé kolo lokálních voleb. První kolo ukázalo, jak jsou srbští občané rozděleni.

Z té třetiny oprávněných voličů, kteří přišli dát svůj hlas, se totiž nejvíce z nich vyslovilo pro Demokratickou stranu proreformního prezidenta Borise Tadiče, za kterou následují kandidáti Srbské radikální strany, řízené z Haagu vyšetřovaným a uvězněným Vojislavem Šešeljem. Nezdá se příliš pravděpodobné, že by před 2. kolem voleb mohl být Mladič skutečně zatčen. Mohlo by to zvlášť u zfrustované části Srbů vyvolat reakci v tom, že by svými hlasy podpořily radikály, kteří jakékoli soudy se Srby v zahraničí zásadně odmítají. Za předpokladu, že by Srbové byli ochotni volit, protože v některých oblastech země měli za posledních 15 let možnost hlasovat pro politiky na různých úrovních více než třicetkrát, což řadu z nich mírně řečeno unavilo.

Případný výrazný úspěch Srbské radikální strany by pravděpodobně vyvolal potřebu nových parlamentních voleb s nejistým výsledkem, což by zkomplikovalo situaci a postavení zejména reformátorům. Tady je třeba připomenout, že předsedou menšinové srbské vlády je nyní "umírněný" nacionalista, poslední prezident Jugoslávie, Vojislav Koštunica, který po značnou část své kariéry stavěl mimo jiné na vlažné spolupráci Haagem a po dlouhou dobu odmítal i vydání svého někdejšího soka Miloševiče. Koštunica, který je nyní zodpovědný za většinu zásadních rozhodnutí, bude muset říci své jasné slovo i v případě Mladiče a dalších hledaných osob.

Pokud se srbské úřady doopravdy chystají něco učinit, stane se tak spíše do 4. října, kdy už bude po volbách a do srbské metropole přijede hlavní žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová. Ta, podporována nátlakem Spojených států a Evropské unie na Bělehrad, bude požadovat "výsledky" asi mnohem intenzivněji než doposud. Srbské úřady se donedávna snažily přesvědčit zahraničí, ale možná i trochu samy sebe, že "nevědí, kde se generál Mladič skrývá." V této souvislosti by bylo vhodné připomenout, že čisté svědomí nemá ani sousední Chorvatsko, které je na tom v očích mezinárodního společenství o poznání lépe než Srbsko. Místní méně výrazná "obdoba" Mladiče, generál Ante Gotovina, totiž také prchá a chorvatské úřady tvrdí, že o místě jeho pobytu nemají rovněž nejmenší potuchy.