Vulkány chrlí rtuť a nanočástice

Rtuť pocházející ze sopečných výbuchů se nachází i v oblastech pólů, kde nemáme důkazy o blízké vulkanické aktivitě. Při analýze složení ledu rtuť dává jen velice slabý signál, ale její přítomnost odborníkům nepřestává vrtat hlavou. Tým vědců z Oxfordské a Cambridgeské univerzity nasbíral vzorky plynů, které se uvolňují z kráterů dvou sopek - Etny na Sicílii a sopky Masaya, která se nachází v Nikaragui.

Analýza plynů ukázala, že ve výparech obou sopek je obrovské množství rtuťových par - jeden sopouch jednoho vulkánu uvolní ročně do atmosféry asi 7 tun rtuti. To je podle zprávy na stránkách ScienceDaily víc, než za rok vydá celý britský průmysl. Při takovém množství už příliš nepřekvapuje, že se část rtuti může dostávat až k pólům.

Analýza také ukázala, že v sopečné plyny jsou velice bohaté na částice o průměru 10 až 20 nanometrů. To bylo velké překvapení - zatím nikdo netušil, že vulkány jsou přirozeným zdrojem nanočástic. V této chvíli není jasné, z čeho se nanočástice vlastně skládají - jestli jsou to vychladlé kapičky magmatu nebo soli, které se v sopečných plynech kondenzují ochlazováním. Jejich existence ale může být velice významná pro klimatický systém. Nanočástice jsou dostatečně malé k tomu, aby se z místa svého původu mohly rozprchnout po celém světě. Teoreticky se mohou podílet na formování mraků a ovlivňovat množství slunečních paprsků, které dopadá na povrch země.