Vulkanická mezocyklóna

Zatím se předpokládalo, že oblaka sopečných plynů a prachu nijak nerotují - pouze stoupají kolmo vzhůru a v horní části se kruhovitě rozšiřují do podoby jakéhosi deštníku. Odborníci z University of Illinois si ovšem při pozorování časosběrných snímků erupce filipínské sopky Pinatubo z roku 1991 všimli, že okraje mraku se postupně dělí do pětice lalků. Něco podobného pak objevili i na snímcích dalších sopečných výbuchů.

Zjistili, že laloky vznikají kvůli dosud nepozorované rotaci oblaku proti směru hodinových ručiček, která vytváří odstředivou sílu. Rotace zřejmě vzniká v důsledku interakce mezi stoupajícím oblakem a horizontálními větry. Nově pozorovaný jev vědci v článku v časopise Nature označili jako vulkanickou mezocyklónu. Předpokládají, že může být hnací silou, která v blízkosti místa erupce vyvolává malá tornáda, vodní smrště nebo prachové rarášky.