Vůdci Británie a Francie se radí, jak zablokovat návrat odmítnuté ústavy EU

Zatímco většina vlád členských zemí unie uznává, že jisté reformy unie o 27ti členech jsou potřebné k zajištění jejího hladkého fungování, některé se přesto domnívají, že byrokraté a federalisté prostě odmítají upravit a zkrátit onu 300 stránek čítající knihu, která - kromě omezování národních parlamentů -- snad ani nemá právo být ústavou nazývána, neboť je desetkrát delší než ústavy obyčejně bývají. Problémem také je, že běžný občan unie si podle kritiků tohoto dokumentu pomalu, ale stále více uvědomuje, že přece jen chce mít vládu na dosah ruky a doma, kde její rozhodování může přímo ovlivnit a nikoli v dalekém a nedosažitelném Bruselu. Skutečnost, že Merkelová se s podporou některých zemí snaží starou ústavu propašovat zpět, přiznal - jak si všímají britská média -- i jeden z jejích autorů, bývalý francouzský prezident Giscard d'Estaing v deníku Le Monde. Napsal tam, že provedením zmíněných kosmetických úprav ústavy a rozdělením původního textu a odděleným schvalováním oněch částí parlamenty "bude veřejné mínění unie dovedeno k přijetí návrhů, které si jim netroufáme přímo předložit". "Tím ale občany vlastně přesvědčíme o tom, že unie je mašinérií, kterou za jejich zády organizují právníci a diplomaté," dovozuje bývalý francouzský prezident.

Podobně kriticky onen dokument zřejmě hodnotí nejen vlády Británie, Holandska, Polska a České republiky, ale i nový francouzský prezident Sarkozy. Zatímco Varšavě i Praze vadí navrhované zmenšení jejich vlivu na rozhodování unie než stanovila známá smlouva ze summitu v Nice, Británie nehodlá ustoupit v otázce platnosti částí legislatívy unie. Zatím to vypadá tak, že Sarkozy nedokázal ve Varšavě Poláky přesvědčit a že je tím méně přesvědčí přijíždějící španělský premiér Zapatero, takto obhájce čilých styků unie s komunistickou Kubou, což Poláky - podobně jako Českou republiku - přímo provokuje.

Varšava poměrně rozumně navrhuje aby počet hlasů států v novém většinovém hlasovacím systému unie, kde země mohou být prostě přehlasovány, byl přímou odmocninou počtu obyvatel. Německo s osmdesáti milióny by jich tak mělo devět a Polsko s 38mi milióny šest. Britská média zdůrazňují, že polská vláda tvrdí, že v této otázce neustoupí ani kdyby měl summit ztroskotat. Chce prý zabránit tomu, aby mu případně mohlo v budoucnosti Německo cokoli diktovat, jako například když se dohodlo -- zcela proti pravidlům unie a za zády Varšavy -- o vedení nového plynovodu z Ruska mimo Polsko pod Baltem.

Podobně nesmiřitelně jako Polsko ovšem podle zdrojů mu blízkých uvažuje i budoucí britský premiér Gordon Brown, který vystřídá Tonyho Blaira už za týden po summitu. Není to nic nového, neb Brown je znám coby Euroskeptik, i když Blair by zjevně chtěl spíše poznamenat svůj odchod ze scény nejakou dohodou. Zakopaným psem Britů je tzv. Charta základních práv, jejíž platnost ve své zemi a možnost použít ji u evropských soudů nechce Londýn připustit vzhledem k zneužívání jejích paragrafů teroristy a jejích pro zemi nepříznivých dopadů na sociální zabezpečení ekonomických migrantů. Jedním z požadavků Londýna je, aby jakékoli větší změny současného stavu - tedy například onen pokus o protlačení staré ústavy v novém kabátě -- byly v členských zemích schvalovány referendy. Blair se měl se Sarkozym už takto dohodnout a stanovit, že budou společně požadovat jen malé změny, které by referenda nevyžadovaly. Co se týče onoho Většinového kvalifikovaného rozhodování unie, Britové požadují takovou výjimku, že kdykoli by měli námitky, bude věc projednána v radě vlád států, kde právo veta jednotlivých vlád má stále platit. Pokud se Londýn dohodne s Paříží, kde se proti současným trendům unie očekávají tvrdé a bolestné Sarkozyho reformy, které by měly Francii vrátit mezi hospodářsky efektívní země, Merkelová nebude schopná zajistit, aby ústava unie prošla coby dokument summitu v té podobě, v jaké je navrhována.

Někteří britští experti ovšem tvrdí, že kdyby summit ztroskotal a onen ústavě se podezřele podobající dokument nebyl celý přijat, nic by se tak vlastně nestalo a unie by rozhodně nepřestala fungovat. Utrpěla by sice poněkud prestiž Německa, avšak jednání by pokračovala dál a možná efektívněji než pod nynějším tlakem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .