Vrátí se Kim Čong-il? A pokud ne, kdo by ho mohl nahradit?

Pokud jde o zbraně, na přehlídce byly k vidění pouze běžné typy jako protiletecká a protitanková děla. Chyběly však rakety, včetně starých modelů, a chyběly dokonce i tanky, a zástupci námořnictva a letectva. To nemusí mít valný význam. Absence Kim Čong-ila je však velice důležitá. Několik dní před oslavou se totiž objevily spekulace, že Kim je nemocný. A jeho neúčast na prestižní akci tomu dodává na pravděpodobnosti. Jaké jiné důvody než zdravotní by Kim měl, aby vynechal oslavy šedesátého výročí založení komunistického státu? Vždyť předtím předsedal jak oslavám půlstoletí KLDR, tak oslavám jejích pětapadesátin!

Kim se na veřejnosti neobjevil měsíc. To se stávalo i v minulosti, a téměř vždy to vyvolalo živé spekulace o jeho zdravotním stavu. Spekulace nepodložené, jak se pokaždé ukázalo.

Nicméně: Kim nikdy předtím nevynechal tak významnou akci, jako byla ta úterní. I proto se nyní musí brát vážněji analytici, kteří s odvoláním na čínské, japonské a jihokorejské zdroje tvrdí, že Kim je vážně nemocný. Nejčastější verze je, že zkolaboval 22. srpna, prodělal mrtvici, ale uzdravuje se - zřejmě za pomoci pětičlenného týmu čínských lékařských specialistů. Jeden japonský expert sice tvrdí, že Kim Čon-il je už pět let po smrti, že v roce 2003 zemřel na cukrovku a od té doby ho zastupují čtyři dvojníci - ale tato divoká teorie se nejspíš nepotvrdí. A to navzdory faktu, že její autor je profesorem na nejprestižnější japonské univerzitě Waseda.

Jak se dalo čekat, Severní Korea všechny spekulace o tom, že je Kim Čong-il nemocný, striktně odmítla.

Kdyby ale nemocný opravdu byl, a vážně, kdo by řídil zemi? Odpověď na tuhle otázku, jak brzy uvidíme, má zásadní význam. A kdyby byl Kim nemocný smrtelně a muselo se myslet na jeho nástupce, kdo by asi tak byl vybrán? A měl by tento nástupce stejně neomezenou moc jako Kim Čong-il a jeho otec a předchůdce, Kim Ir-sen?

Pokud platí, že Kim Čong-ila vyřadila z řízení státu mrtvice (což by byl logický důsledek jeho údajné letité příchylnosti k doutníkům a koňaku), zřejmě ho zastoupilo mocenské konsorcium složené z politických a hlavně vojenských předáků. Generalita má v Severní Koreji tradičně velké slovo. Říká se, že armáda byla od začátku proti tomu, aby se stát vzdal svého jaderného programu a atomových zbraní. Kim Čong-il se však prý přiklonil na stranu ministerstva zahraničí, které navrhlo výměnu atomu za výhody z ciziny. Generálové srazili podpatky, ale vnitřně se s tímto obchodem neztotožnili. Účast v provizorním kolektivním vedení země by jim mohla poskytnout příležitost dát tento svůj odpor najevo. Možná není náhoda, že zpráva, že Severní Korea zvažuje obnovení jaderného programu, přišla v době, kdy už byl Kim Čong-il po onom údajném záchvatu mrtvice. A nemohl tak hrát úlohu jazýčku mezi v uvozovkách "holubicemi" z ministerstva zahraničí a jestřábí generalitou. S generalitou v severokorejském sedle by se jednalo ještě hůře než s Kimem - a to už je co říci.

Možnost číslo dvě: s Kim Čong-ilem je to natolik špatné, že je třeba hledat nástupce. Vlastně je tak jako tak nejvyšší čas, Kimovi je šedesát šest a asi to není nejzdravější člověk.

V zemi s první komunistickou dynastií na světě připadají v úvahu hlavně tři Kimovi synové. Ve východní Asii se hodně dá na prvorozenectví, jenže nejstarší syn, Kim Čong-nam, je nejspíš ze hry. Před sedmi lety se Čong-nam pokoušel dostat na falešný pas Dominikánské republiky do japonského Disneylandu, ale byl odhalen - a tu ostudu mu prý otec nikdy neodpustil. Je tak maximálně ochoten hradit za Čong-nama velké útraty, které nezdárný syn nadělal za pobytu v Macau.

Prostřední syn Kim Čon-čchul má v pouhých sedmadvacetileti letech vysokou pozici ve vládní Korejské straně práce, což z něj dělá vážného kandidáta na nástupnictví. Prý je ale příliš měkký. Otcovu a dědovu tvrdost údajně zdědil nejmladší Kimův syn Čong-un, kterému je pouze o tři roky méně než Čon-čchulovi.

Ale ať po Kim Čong-ilovi nastoupí kterýkoli z jeho synů, jedno je jasné: s trůnem nezdědí celou moc. Ti, kteří na slovo poslouchali otce, budou v pokušení vidět v synovi svou loutku. Jakže se to říkalo za středověku? "Ty jsi náš král a my jsme tvoji páni." Proti těmhle lidem se prosadí jedině rozený diktátor. A s ním se život v Severní Koreji - a jednání s ní - zlepšit nemůže.

Autor je zahraničněpolitickým komentátorem ČRo1-Radiožurnálu

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .