Volby v Itálii

Jednoznačně poražen odešel pouze premiér Silvio Berlusconi a jeho strana Vzhůru, Itálie. Nejsilnější strana čtyřčlenné vládní koalice získala ve volbách do Evropského parlamentu o zhruba 8 procent méně hlasů než v parlamentních volbách v roce 2001 a o 4 procenta méně, než v předcházejících eurovolbách v roce 1999. Zisk 21 procent hlasů znamená, že premiérovu stranu volilo o 10 procent méně voličů, než hlavní opoziční blok čtyř stran nalevo od středu reprezentovaný Romanem Prodim.

Volby přesto vyzněly ambivalentně. Prodiho blok totiž zůstal o dva body pod hranicí 33 procent hlasů, které tytéž čtyři strany dohromady získaly v pro ně celkově neúspěšných parlamentních volbách v roce 2001. Kromě toho ani prudký pokles popularity nepřipravil Berlusconiho formaci Vzhůru, Itálie o primát nejvíce volené strany. A to nejdůležitější nakonec: Hlasy, o které přišla premiérova strana a mírná ztráta hlavního opozičního bloku se staly kořistí menších politických formací. V případě vládního tábora se Berlusconiho ztráta pouze změnila v zisk tří zbylých koaličních stran.

Co to všechno znamená? Hlavní opoziční blok si ve volbách do Evropského parlamentu nevedl vůbec špatně a uspěl i v místních volbách. Nedostal však vládu ani zdaleka pod tak silný tlak, jako se tomu stalo v jiných evropských zemích. Pro příklady nemusíme chodit daleko - stačí vzpomenout výsledky voleb v České republice. Do příštích parlamentních voleb, které se v Itálii konají v roce 2006, zůstává celkové rozložení sil mezi levicovou opozicí a pravicovou vládou fakticky úplně stejné.

Změny, které mohou mít v konečném důsledku na toto rozložení sil zásadní vliv, lze očekávat jen na úrovni fungování vládní koalice. Poprvé za 10 let Berlusconiho působení v italské politice dokáží dvě strany pravé části politického spektra v součtu získaných hlasů předstihnout premiérovu stranu. Berlusconi a jeho strana Vzhůru, Itálie budou muset počítat s tím, že postfašistické Národní spojenectví a křesťanští demokraté budou chtít nově získaný kapitál zúročit.

Na Berlusconiho úrok získal dokonce i poslední člen vládní koalice, populistická Liga severu. Tu měly teoreticky srazit do kolen vážné zdravotní potíže jejího předáka Umberta Bossiho i premiérovy předvolební poznámky o neužitečnosti hlasů odevzdaných menším stranám. Dvojí volby v Itálii - především však volby do Evropského parlamentu - místo toho ukázaly něco jiného. Na úrovni politických stran představuje zásadní změnu pouze prudký propad popularity premiérovy formace.

List la Repubblica, který má tradičně blíž k levicověji orientovaným voličům, šel v jednom ze svých dnešních komentářů ještě dále. Napsal, že volby narušily cosi jako vlastnický instinkt, který Berlusconi vnesl před 10 lety svým vstupem do italské politiky. Premiér už podle listu nevlastní jednu stranu, víc než polovinu parlamentu, celou koalici a tím i vládu. Podíly na majetku jsou v pohybu - tvrdí la Repubblica. Z dosavadního vlastníka se prý stal pouze jeden ze společníků.

Příměr je to sice hezký, avšak ne úplně přesný. Berlusconi zůstává společníkem s jednoznačně největším podílem a zároveň držitelem zlaté akcie. Bez jeho účasti nejsou zatím zbylé strany napravo od středu schopny konkurovat bloku stran s opačnou politickou orientací. Tento prostý fakt by měl udržet vládnoucí koalici po zbývající část jejího funkčního období pohromadě. Jinou věcí je, v jakém stavu tato koalice - a především její lídr - dospějí k parlamentním volbám.