Volby přes internet realitou

Je pravdou, že odpadnutím povinnosti navštívit volební místnost asi zčásti klesne symbolika a jistá výjimečnost volebního aktu, protože státní znak si nad monitorem počítače vyvěsí málokdo, pokud se však podaří uspokojivě vyřešit otázku bezpečnosti, výhody jednoznačně převažují.

Zkušenosti s elektronickými volbami mají v Evropě například Estonsko, Švýcarsko nebo Velká Británie. Voliči v těchto zemích možnost hlasování na dálku jednoznačně uvítali a v Estonsku, kde projekt poprvé naostro vyzkoušeli už v roce 2005, i díky této novince dosáhli více než devadesátiprocentní volební účasti. Přilákání nových voličů je ovšem jen jedním z očekávaných cílů a přínosů systému. Hlasování přes internet by v delším horizontu přineslo snížení nákladů spojených s tiskem hlasovacích lístků nebo odměnami pro členy volebních komisí, výsledky by byly zpracovány naprosto spolehlivě a předešlo by se i neplatným hlasům voličů, kteří např. do urny vhodí špatnou obálku nebo omylem odevzdají dva hlasovací lístky současně.

O zavedení elektronických voleb už se v Česku mluví delší dobu. V roce 2008 společně tehdejší ministr vnitra Ivan Langer a předseda Českého statistického úřadu a dnes končící premiér Jan Fischer podepsali Memorandum o přípravě koncepce, testování a realizaci systému elektronických voleb. Ačkoli měla myšlenka širší podporu napříč stranami, projekt se odsunul na neurčito pro nedostatek finančních prostředků. Jednou z podmínek realizace by mohlo být i zavedení nových občanských průkazů s čipem, které se budou vydávat od roku 2012.

Elektronické občanky by se dočkaly uplatnění, pokud by volby probíhaly podle estonského vzoru s ověřováním uživatele pomocí integrovaného čipu v občance. Občané by si pořídili čtečku v hodnotě pár set korun a po připojení k počítači a zasunutí občanky by jim internetová aplikace zpřístupnila hlasování. Autorizaci pomocí čtečky dnes používají některé banky u uvěřování transakcí internetového bankovnictví, do budoucna by však mohla najít širší uplatnění v elektronické komunikaci s úřady, protože by byla v mnoha ohledech pružnější než elektronický podpis. Ten byl některými odborníky navrhován jako další možný způsob ověření identity, jeho nevýhodou ovšem zůstává malé rozšíření mezi populací. Jiným řešením by pak mohla být autorizace pomocí unikátního přístupového kódu, ale to by opět zvýšilo náklady na přípravu hlasování.

Estonsko, kde loni ve volbách do Evropského parlamentu přes internet hlasovalo patnáct procent ze všech voličů, nabízí ještě jednu velmi zajímavou novinku. I po provedení hlasování totiž voliči mohou své rozhodnutí změnit a do výsledků voleb se započítá pouze to poslední. Opatření bylo zavedeno pro garanci svobodného rozhodnutí. V této souvislosti se nabízí idea zavedení možnosti přizpůsobit svoji volbu aktuálnímu vývoji hlasování. Internet by snadno umožnil zobrazení průběžných výsledků a voliči by pak nemuseli dlouze zvažovat, zda se jejich strana dostane přes pětiprocentní uzavírací klauzuli a jejich hlas nepropadne. Malým stranám by taková funkce dost možná pomohla ke vstupu do sněmovny. Nic to nemění na skutečnosti, že Ústavní soud by pravděpodobně takové pravidlo zrušil pro jeho rozpornost s duchem Ústavy.

Podle posledních zpráv a výroků koaličních vyjednavačů by se elektronické hlasování mohlo vyzkoušet ve vybraných obvodech už při senátních volbách v roce 2012. Pokud by se systém osvědčil, příští volby do Poslanecké sněmovny by proběhly v novém. Aby však projekt získal skutečný smysl, elektronicky hlasovat by museli všichni, tedy i ti, kteří by po staru přišli do volebních místností. Namísto hlasovacích lístků by se však za plentou posadili k počítači. Pár kliknutí myší podle návodu snad zvládne každý. Snad jen tam, kam internet nedosáhne, tedy v domácnostech imobilních občanů, ve věznicích, nemocnicích či zahraničních vojenských misích, by se mělo volit po staru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.