Volba ředitele Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

I on, jak se ukázalo, velmi často měl co telefonicky sdělit sociálně demokratickému členu tehdejší Rady České televize Václavu Erbenovi a stál zřejmě také u kolébky dohody poslaneckých klubů ODS a ČSSD při řešení volby Rady České televize. Tato nečekaná dohoda, uzavřená přímo při zasedání Poslanecké sněmovny v lednu 2001, porazila záměr ministra kultury Pavla Dostála podporovaný původně většinou poslanců ČSSD, totiž aby Rada ČT i ostatní mediální rady Poslanecká sněmovna jmenovala pouze ze třetiny a o zbytek by se podělil Senát a prezident republiky. Miloslav Kučera dal tehdy jasně najevo, že ve věčném boji o větší nezávislost médií stojí na opačném stanovisku, než jeho stranický kolega Dostál, který pak několikrát veřejně tento svůj spor s Kučerou přiznal a postavil se za odvolání všech dosavadních víceméně politicky jmenovaných mediálních rad včetně té takzvané velké.

Podotkněme ještě, že na rozdíl od těchto svých politických aktivit, směřujících k upevňování opoziční smlouvy i ve veřejnoprávních médiích, se naopak nikdy jako člen Mediální parlamentní komise nezastal různě pronásledovaných novinářů, jako byl třeba Tomáš Smrček nebo Sabina Slonková či Jiří Kubík a nikdy se také nepostavil na stranu štiřínského správce Václava Hrubého, když byl vydírán lidmi Karla Srby a Jana Kavana, aby si něco vymyslel o údajném korumpování novinářů bývalým ministrem Zieleniecem. Místo toho jsem na jedné besedě přímo z Kučerových úst slyšel větu, že naše stanice je nejneobjektivnějším rádiem v republice. Argumenty pro toto tvrzení nebyly uvedeny, takže jsem se nemohl zbavit dojmu, že Kučerovo patrně stále ještě nestrávené desetileté angažmá v KSČ, bylo notoricky drážděno pojmem Svobodná Evropa. Pochybuji však, že bychom u něho našli přízeň nyní, kdy tento název z našeho loga odpadl, neboť podstata našeho postoje ve věcech mediální nezávislosti zůstává nezměněna padni komu padni. A nastávajícímu panu řediteli se asi nebude líbit i nadále.

Proti Miloslavu Kučerovi se často argumentuje tím, že na počátku normalizace ve funkci metodika Krajského osvětového střediska v Hradci Králové byl fakticky cenzorem písničkových textů, které teprve po jeho dobrozdání směly nebo nesměly být uváděny na veřejných vystoupeních. Miloslav Kučera se označení cenzor vždy bránil a tvrdil, že pouze dbal na mravnostní úroveň těch textů. V různých televizních konfrontacích s tehdejšími vedoucími kapel soudný divák musel uznat, že zčásti mohly být Kučerovy námitky z tohoto mravního hlediska oprávněné. To ostatně platilo i o slavných Plastic People of the Universe. Ale z větší části ani Kučera nemohl popřít, že jeho funkce byla de facto politicko hlídací a že z tohoto hlediska zasahoval i do textů motivovaných nábožensky a jinak.

Je totiž podstatný rozdíl napsat kritickou recenzi ve svobodném režimu než dávat tytéž argumenty totalitě, kde mohou sloužit k širším zákazům. Z Kučerova životopisu vyplývá, že od roku 1960, tedy hned od svých osmnácti let, jistě po nezbytné pionýrské a svazácké průpravě, byl členem KSČ, odkud byl vyloučen při stranických čistkách roku 1970. Tím také skončila ta jeho metodická činnost. Nicméně pak, ač stále mlád, neprošel obvyklým údělem vyloučených komunistů v kotelnách, maringotkách a případně i ve vězení, ale byl ponechán na Lidové škole umění v Pardubicích jako vedoucí literárně uměleckého souboru a v době začátku Charty, tedy v roce 1978 dosáhl hodnosti pro vyloučené komunisty téměř nepředstavitelné, stal se profesorem Pardubické konzervatoře.

Ne, že bychom Miloslavu Kučerovi přáli běžný úděl disidentů, z nichž značná část se rekrutovala z lidí jako on, vyloučených z KSČ. Připomínáme tento jeho šťastnější osud jen proto, abychom si uvědomili, že Kučerův život se podstatně lišil od života takového Pavla Dostála. Je dost pravděpodobné, že právě v této osobní zkušenosti s komunistickou nesvobodu může být i kořen jejich dnešních tak rozdílných postojů k nezávislosti médií. Skoro bychom řekli, že jde o postoje kdo z koho a co z čeho. Přitom Pavel Dostál je členem Špidlovy vlády. Existuje snad někdo nebo něco, kdo v záležitosti médií vládne nad touto vládou? A není snad exponentem toho záhadného něčeho právě Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, která tak neomylně dosadila Miloslava Kučeru a nikoho jiného na vedoucí místo svého úřadu?