Volba Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

29. duben 2003

Poslanecké sněmovně se nepodařilo zvolit celou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, a i když ministr kultury tvrdí, že to bylo jen z technických důvodů, je to další nelichotivá vizitka pro vládní koalici. Ta nejen že nebyla schopna dohodnout se s opozicí na obsazení nové rady, ale neprosadila ani své vlastní kandidáty. Navíc z šesti zvolených nových radních jsou přinejmenším čtyři aktivní bývalí politikové, spojení s některou z politických stran.

Dění kolem takzvané velké rady už tak nějaký čas připomíná velmi smutnou komedii. Zhruba měsíc už tento orgán nefunguje. Poslanecká sněmovna, konkrétně vládní koalice, tu bývalou narychlo odvolala, aniž ovšem dopředu měla zjednaný další postup, aby bezvládí trvalo co nejméně. Nakonec jí nepomohlo ani veřejné hlasování o členech rady, při kterém se přece jen zmenšuje možnost překvapení.

Diskuse o tom, zda-li má být hlasování veřejné či nikoliv, je ostatně velmi příznačná. Pro něj byli převážně politikové vládní koalice, proti byla opozice. Argumenty na obou stranách byly převážně etického rázu. Vládní tábor alespoň slovně mínil, že voliči mají právo vědět, kdo jak hlasoval. Opozice zase soudila, že pouze tajné hlasování umožní, aby poslanci hlasovali podle svého svědomí. Oba argumenty mají bezesporu svou váhu.

Pravda je ale jistě prozaičtější, když uvážíme, že jako obvykle obě strany obhajují stanoviska, která se jim hodí a argumenty etické jsou po hříchu jen pomocné. Při veřejném hlasování si každý poslanec vládní koalice samozřejmě lépe rozmyslí, čím se má řídit, zvláště když pomyslí na bývalého poslance ČSSD Rusnoka, který po přiznání opačného hlasování, než mu nařizovala strana, přišel o ministerské křeslo a donucen byl vzdát se mandátu. To také přesně ví opozice, která nemá důvod vládní koalici nějak pomáhat.

Otazníků kolem volby rady je ale více. Například zmiňovaná volba bývalých politiků. Mezi jinými zaznívala často kritika bývalé rady pro její údajnou zpolitizovanost. Symbolem byl její místopředseda Petr Štěpánek, netající se svým napojením na ODS, kde dokonce kandidoval na místopředsedu a byl také neúspěšným kandidátem na senátora. Pro napojení na politiku byla prý bývalá rada neakceschopná. Nyní bude zřejmě akceschopnější, když v ní zasedne nikoliv neúspěšný kandidát na místopředsedu a senátora, ale rovnou bývalý předseda senátorského klubu KDU-ČSL.

V jakém směru tato akceschopnost bude probíhat, naznačují spekulace, jakou objednávku nová rada zřejmě co nevidět dostane. Jednou z nich by měl být zásah proti komerční televizi Nova, díky jejímuž působení na českém mediálním trhu musí Česká republika zaplatit deset miliard korun za znehodnocení investice společnosti CME.

Problém je ovšem v tom, že vinu za toto znehodnocení zjevně nenese pouze Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Vina je komplexnější, jak naznačila například i beseda, kterou naše stanice vysílala v neděli. Odpovědnost nese celkové mediální prostředí, lidová tvořivost zákonodárců a tedy legislativní situace a také české soudnictví, které nebylo schopno komplikovaný případ rozchodu licencované společnosti CET 21 a servisní společnosti ČNTS, zastupující investora při vysílání TV Nova včas rozsoudit tak, aby k odpovědnosti a k náhradě za poškození investice byl volán skutečný její iniciátor, tedy někdejší majoritní vlastník licencované společnosti CET 21 Vladimír Železný.

Jestliže nyní je rada volena s nějakou objednávkou, je to proti samotnému principu systému rad. Ten měl totiž být jakýmsi odstíněním politických tlaků. Místo toho dochází k parodii tohoto systému. Jednotlivé politické strany se dohadují na poměrech zastoupení v radě. Do rady jsou voleni bývalí aktivní politikové jednotlivých stran. A radě jako celku se připravuje nějaká konkrétní politická objednávka, která má velmi nestandardně vyřešit něco, co nevyřešil celý stát prostřednictvím své soudní a zákonodárné moci.

Mimochodem celá případná objednávka na potrestání televize Nova může nyní být už velmi problematická, protože v zákoně nemá už nyní oporu žádná sankce a ředitel Železný se svých podílů samozřejmě už dávno zbavil. Bohužel rada, ať už volena s jakoukoliv objednávkou, to už nyní těžko zachrání, nechce-li České republice přivodit další povinnosti náhrady škody, tentokrát současným vlastníkům licencované společnosti CET 21. Pokud je tedy současná rada takto volena, je otázka, zda-li už není zcela zbytečná a poslanecká sněmovna by mohla její pravomoce převzít sama, jak se podobně ostatně stalo v průběhu takzvané televizní krize s Radou České televize.

Takto volená rada nemá skutečně žádný smysl. Mnohokrát jsme na naší stanici opakovali, že rada by měla smysl jen tehdy, pokud by byla neodvolatelná a volila by se každé dva roky jen její třetina, aby se tak zabránilo přímému vlivu aktuální politické situace. A samozřejmě její členy by navrhovaly také společenské organizace. Podobný princip, byť modifikovaný, byl už zaveden v případě Rady České televize. Takzvaná velká rada na něj teprve čeká. Důvod? Poslanci s ní zjevně mají nějaký politický úmysl.

A v nejlepším případě samozřejmě platí, o čem mluvila v pondělí kolegyně Šustrová. Nejlépe by bylo, aby žádná kompetence rady při udělování licencí nemusela být vůbec, protože licenci by mohl dostat každý, kdo by splnil předem stanovené podmínky a pak by záleželo jen na jeho ekonomických schopnostech. Na tento stav si budeme muset ještě nějaký čas také počkat. Stávající provozovatelé, poslanci a další odpovědní dělají vše proto, aby to trvalo co nejdéle. Naštěstí technologický pokrok zastavit nelze, pouze zpomalit. O tom se přesvědčili v historii už mnozí.

Spustit audio