Vláda se pokouší najít cestu k předčasným volbám

"S Paroubkem se můžeme domluvit za pět minut." Neříká to pražský primátor Pavel Bém, dlouhodobě podezřívaný z velkokoaličních spádů, nýbrž Mirek Topolánek. Vida ho, jak je najednou pružný. Do října nás budou politici bavit nicneděláním, aby se po volební kampani, jistě špinavé a podpásové, mohli domluvit za pět minut.

Volby totiž sotva dopadnou o poznání jinak, než ty předchozí. Socialisté se nejspíš nespojí s komunisty, jak by si přáli jejich odpůrci. Spojí se s Marťany, kterých je pohříchu ve všech stranách víc než dost. Jaká je tedy bilance onoho přerušovaného středo-pravého vládnutí-nevládnutí po osmi letech různých grossovlád? Co zbývá jako čistý zisk české demokracie?

Jedno nad očekávaní povedené předsednictví Evropské unie přímo nesouvisející s koaličním programem. Pár nedotažených reforem, nyní vrácených na úplný začátek, jako kdyby se nikdy nekonaly. Že za dané konstelace ani nebyly proveditelné? Jenže konstelace byla zřejmá hned po volbách a pár přeběhlíků ji nemohlo zásadně změnit.

Nepočítáme-li obrovskou frustraci společnosti na samém pokraji dávivého reflexu, pak skutečnou cenou se stal hluboký rozvrat ve všech stranách, které se na vládnutí podílely. Žádná z nich se z nedostatku odvahy ani nepokusila o nalezení krizového managementu.

Raději se semkly kolem neperspektivních vedení, zcela v duchu Haškova hesla "Strana roste, ale je bita". A tak jim nezbývá, než hledat neutrální slůvka, do kterých se dá zabalit datem propadlý obsah - jako to dělá Topolánek, když v rozhovoru pro Lidovky přiznává, že se s Paroubkem baví "o nějaké průřezové podpoře, což zní (všimněte si slovesa zní) lépe než velkokoaliční nebo smluvně-opoziční projekt."

Celá politika se smrskla na hledání slovíček, která zní lépe než to, co ve skutečnosti znamenají. Kdysi se tomu říkalo "navoněná bída".