Vláda nepadla

S nadsázkou se dá říci, že by se koaliční poslanci ani nemuseli účastnit takovéhoto jednání. Výsledek by byl stejný, jako kdyby hlasovali proti, nebo se zdrželi. Na dnešní dopolední schůzi sněmovny tak bylo nejzajímavější sledovat to, zda někdo z koaličních zákonodárců využije příležitosti a dá premiérovi tak říkajíc přes prsty. Konkrétně tím, že by se hlasování schválně nezúčastnil, nebo by se zdržel. Jedinou absencí ve vládních řadách byla nepřítomnost ministra zemědělství Gandaloviče a ta mělo jiný důvod, než nějakou revoltu. Jinak všichni koaliční poslanci usedli do svých lavic a návrh na vyslovení nedůvěry nepodpořili. Podle očekávání takovýto postoj zaujali rovněž nezařazení poslanci Melčák s Pohankou. Zákonodárce Snítilý, který byl kvůli podpoře Václava Klause při prezidentské volbě vyloučen z řad sociální demokracie, dokonce mohl hlasovat bez jakéhokoli nátlaku a zvednout ruku pro vyslovení nedůvěry.

Už potřetí v tomto volebním období se tak potvrdily zákonitosti fungování české politické scény. V dosavadní historii České republiky dosud nikdy nepadla vláda kvůli tomu, že by jí byla vyslovena nedůvěra. S jedinou výjimkou kabinety končily kvůli rozporům buď mezi koaličními partnery, nebo uvnitř jednotlivých stran. Zmiňovanou výjimku tvoří první Topolánkova vláda, která po volbách v roce 2006 vůbec nezískala ve sněmovně důvěru. A protože Jiří Paroubek nectí zásadu "třikrát a dost", je velmi pravděpodobné, že dříve nebo později, si sněmovna dnešní martýrium zopakuje. A je rovněž velmi pravděpodobné, že se stejným výsledkem.

V této souvislosti totiž není příliš podstatné, jaká atmosféra předchází takovémuto hlasování Dnešní jednání toho může být názorným příkladem. Hlasování o bytí či nebytí Topolánkovy vlády předcházela úterní bouřlivá diskuse týkající se zákona o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi. Jedná se svým způsobem o jedno ze zásadních témat pro KDU-ČSL. Velmi pravděpodobně ovlivnilo výsledek prezidentské volby a očekávala se kvůli tomu vstřícnost občanských demokratů. Ti většinou ctili dohodu a hodlali návrh pustit do druhého čtení. Narazili však na odpor poslanců ODS Tlustého, Ranince a Schwippela, kteří spolu s opozicí zařídili odložení hlasování o tomto zákonu. Přesto hned druhý den nevyužili ani možnosti zdržet se hlasování a postavili se proti vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu. Podobně se zachovali i někteří poslanci z řad KDU-ČSL či Strany zelených, kteří vládu kritizují z nejrůznějších důvodů.

Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že momentálně neexistuje silný zájem na tom, aby vláda padla. Jednak se blíží podzimní krajské volby a politické strany nechtějí plýtvat silami, které by musely věnovat případnému vyjednávání o nové vládní sestavě. Jednak musí politici uvažovat o budoucnosti i v souvislosti s předsednictvím Evropské unii, kterého se Česká republika ujme už na začátku příštího roku. V neposlední řadě bude muset vláda přijmout některé nepopulární kroky, které by pomohly zlepšit stav veřejných financí, a pro opozici by nemuselo být úplně výhodné převzít za ně zhruba v polovině volebního období zodpovědnost. Právě lámání se volebního období do druhé poloviny navíc zaručuje, že se menší koaliční strany začnou postupně výrazněji vymezovat vůči ODS. A pokud si lidovci nebo zelení vyhodnotí, že pro příští volby do Poslanecké sněmovny by pro ně bylo lepší Topolánkův kabinet opustit, pak se vytvoří skutečně reálná šance na pád vlády. Pokud se tak nestane, budou sloužit opakované snahy o vyslovení nedůvěry hlavně k vytváření obrazu Jiřího Paroubka, jako tvrdého vůdce nejsilnější opoziční strany v zemi, která jde vládě soustavně po krku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .