Vít Pohanka: Poláci a Češi

Stáli jsme mezi stovkami Poláků, kteří si prohlíželi americké obrněné transportéry, klábosili často lámanou angličtinou s americkými vojáky a stáli bez nadsázky fronty, aby se s nimi mohli vyfotografovat.

Těsně předtím, než mi pan Leszek položil otázku na cestu prezidenta Zemana do Moskvy na květnové oslavy konce války, zpovídal jsem já jeho. Ptal jsem se, co si myslí o demonstrativních amerických vojenských konvojích a celém tom cirkusu, který je doprovází.

Mluvil o historickém okamžiku, o tom, že se cítí bezpečnější. Protože Rusko si teď neváhá přisvojovat území na Ukrajině. Pod záminkou obrany práv rusky mluvících menšin může začít ukrajovat území od Pobaltských republik a vlastně už teď vyhrožuje i Polsku. Američané na náměstí v Bělostoku, kousek od Ukrajiny, Běloruska a Litvy, jsou pro pana Leszka důkazem, že Poláci nejsou sami.

Češi a všechno české se u většiny Poláků pořád těší velké oblibě. Ale ohlášená cesta Miloše Zemana do Moskvy do toho nějak nezapadá. Pro pana Leszka z Bělostoku není snadno pochopitelná. Snažím se co nejpřesněji interpretovat vysvětlení Hradu, že by absence prezidenta 9. května v Moskvě byla neúctou vůči 150 tisícům vojáků Rudé armády padlých při osvobození Československa.

Ale pan Leszek tomu pořád nerozumí. Nebylo ono osvobození předehrou k podmanění na další desítky let? A proč to stejně jako Miloš Zeman nechápou prezidenti nebo premiéři ostatních zemí Evropské unie? Krčím rameny a říkám, že pan prezident Zeman má svou hlavu. A trochu s napětím čekám, jestli budou následovat další otázky, třeba na to, jestli se Češi opravdu chystají proti americkému konvoji protestovat a házet na americké vojáky rajčata.

Jenže důchodce pan Leszek z Bělostoku, už se na nic dalšího neptá. Nemůžu říct, že by se mi neulevilo.