Vidět hada
Kalifornská antropoložka Lynne Isbellová představila teorii, podle které se zrak primátů vyvinul pod evolučním tlakem. Ohrožovali je hadi, a to především ti jedovatí, kteří se na Zemi objevili před 60 miliony roků.
Není pochyb o tom, že teorie Lynne Isbellové vyvolá bouřlivou diskusi a četní odborníci ji podrobí zdrcující kritice. Zajímavost jí však upřít nelze.
"Prosím, já viděl hada a mně to otéká." Větu, ve které líčí duševně zdeptanému pedagogovi svůj střet s plazem účastník školního výletu, jsme si vypůjčili z vynikající povídky Jaroslava Haška. Můžeme s ní uvést i zajímavou teorii antropoložky Lynne Isbellové z University of California v americkém Davisu. Profesorka Isbellová ji představila na stránkách vědeckého časopisu Journal of Human Evolution.
Lynne Isbellová se pozastavila nad obecně známým faktem, že mnozí zástupci primátů, člověka nevyjímaje, mají vynikající zrak. Jeho přednosti se projevují při pozorování na krátké vzdálenosti, kde uplatňujeme schopnost vidět v pestrých barvách a rozlišovat i nepatrné detaily. Vědci dávali tuto schopnost do souvislosti s dovednostmi předních i zadních končetin primátů, kteří dovedou uchopit i velmi malé předměty a obratně s nimi manipulují. Například mohou chytat hmyz a jiné drobné tvory. Jsou s to si dobře prohlédnout ovoce a jinou potravu. Výsledky neurologických studií však podle Lynne Isbellové nenasvědčují tomu, že se dobrý zrak na krátkou vzdálenost vyvinul v souhře s pohyby paže a ruky. Naopak, zrak se zdá propojen s nervovými centry, jež jsou zodpovědná za vznik pocitů strachu, za ostražitost a učení. Proto je Lynne Isbellová přesvědčena, že za dokonalý zrak na krátkou vzdálenost vděčíme střetům našich dávných zvířecích předků s jedovatými hady.
"Had je jediný predátor, kterého musíte velmi dobře vidět zblízka. Na dálku není nebezpečný," říká americká antropoložka.
Hadi byli jedni z prvních vážných predátorů, kteří ohrožovali moderní savce. Už v druhohorách se mohli savci potkat s hady dost velkými na to, aby se jim vešli do tlamy. Ostatní velcí predátoři, například draví ptáci nebo velké kočkovité šelmy, se vyvinuli až mnohem později. S jedovatými hady se však naši zvířecí předkové střetávali už před 60 miliony roků. Hadi představovali hrozbu, na kterou museli primáti evolučně reagovat.
"V přírodě probíhají evoluční závody ve zbrojení. Primáti se neustále zlepšovali ve schopnosti hady odhalit a vyhnout se jim. Na druhé straně hadi se zdokonalovali v lovu. Dokázali se stále lépe skrývat a vyvíjely se u nich stále prudší jedy. Na to opět evolučně odpovídali primáti," vysvětluje Lynne Isbellová.
Ve prospěch své teorie uvádí příklady primátů, kteří byli vystaveni ze strany hadů mnohem menšímu tlaku. Například madagaskarští lemuři se ve své ostrovní domovině nepotkají s žádným jedovatým hadem a nablízko vidí celkem špatně. Jak říká Lynne Isbellová - "zůstali evolučně stát na místě". Na jihoamerický kontinent se dostali primáti o miliony let dříve než jedovatí hadi a jejich vzájemné soužití je proto mnohem kratší než u primátů a hadů Starého světa. Tomu odpovídá i kvalita jejich zraku. Jihoamerické opice mají méně dokonalý zrak než opice Starého světa.
Pod hrozbou smrtelně nebezpečných střetů s jedovatými hady se podle Lynne Isbellové vyvinul u afrických primátů zrak dokonale uzpůsobený k pozorování barev, detailů a pohybů. To všechno byly schopnosti, které primáti později do mrti zúročili při jiných příležitostech, například při sociálních kontaktech ve zvířecím společenství. Evolučně získaná obrana proti jedovatým hadům tak přispěla i k nastartování vývojových procesů, které se v konečném důsledku podílely na vzniku člověka.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.