Více peněz policistům

Nejenom, že podstatné zvýšení platů některých státních zaměstnanců by mohlo vyvolat protesty, neřku-li sociální pozdvižení u ostatních, při zvyšování platů jaksi umenšených zaměstnanců státu, především v učitelských či pedagogických profesích.

Hlavně totiž, ono to podstatné zvýšení platů jedné části státních zaměstnanců jaksi automaticky nezaručuje zlepšení jejich profesních výkonů. Větší část následujícího textu se týká policistů, kteří tvoří největší část budoucích příjemců prudce zvýšených mezd.

Je třeba říct hned zkraje, že se jedná o skutečně nevídaný nepoměr ve výši mzdy, která u policistů a dalších jmenovaných profesí bude o 60% vyšší než je jinak český mzdový průměr. Je to číslo jedinečné a opět se jím Česká republika a její zákonodárné instituce vyšvihli na první místo v Evropské unii. V okolní Evropě, té západní, dosahují takových úrovní spíše lékaři či učitelé. U nás je to přesně opačně, a to o čemsi vypovídá.

Jednak jde o to, že z nějakých důvodů potřebuje současná vládnoucí garnitura podstatným způsobem vylepšit finanční poměry bezpečnostních složek. Je to trochu zjednodušeně řečeno, nicméně pro současný stav vývoje demokracie je to příznačné. Našlo by se, tuším, dost lidí, kteří by z tohoto trendu dokázali vyčíst jistý odklon od zamýšleného a chtěného tzv. "právního státu" ke státu "policejnímu".

Zní to nejspíš příkře, ale na druhou stranu - samotné zvýšení platů přece neudělá z policisty někoho profesně lepšího, neuchrání ho od pokušení brát například úplatky, nezvýší to jeho odbornou připravenost pro výkon profese, nebude ho to motivovat pro oddanější službu veřejnosti.

Naopak, zcela technicistně ho to vyřadí z ostatní společnosti a navíc to způsobí lavinovité požadavky po vyšších platech všech ostatních státních zaměstnanců, což znamená nikoli uklidnění celkového stavu v otázkách vnitřních bezpečnosti státu, nýbrž naopak jeho přeprogramované zhoršení. Soudím, že ani prestiž samotných policistů nijak nestoupne pouhým zvýšením platů.

Nechci se tímhle lamentem dotknout spousty špičkových odborníků, kteří v řadách policie pracují a dosud pobírali platy neúměrné například riziku, kterému jsou v práci vystaveni. Spíše chci naznačit, že skokové, či spíše veleskokové navýšení jejich platů nebude mít, obávám se, odpovídající výsledek v podobě kvalitní policejní, té dennodenní i té skryté, práce.

A ještě něco, navýšení platů je sice jistě efektní (a možná i svým způsobem efektivní) způsob, jak státu zajistit relativně bezproblémovou činnost sedmačtyřiceti tisíc policistů. Čím se ale tato náhlá investice státu navrátí? Nebylo by pro stát a v dlouhodobější perspektivě výhodnější investovat srovnatelné prostředky do zajištění časově rozloženého sociálního zabezpečení těchto státních zaměstnanců?

Do jejich nižších daní, výhod při pojištění, výhod při pořizování půjček, penzijnímu zajištění a podobně? Nebo už to všechno mají?

Navíc by se policii (a státu ještě více) v té dlouhodobé perspektivě vyplatilo mnohem víc, než náhlé zvýšení platů jednotlivým osobám, vložit peníze do zvýšení jejich profesního i osobního vzdělávání. To by totiž znamenalo, že po nějaké době by bylo jistě očividné, proč příslušníka policie vnímat nikoli jako představitele moci (to nám sedí za krkem z let minulých neustále.), nýbrž jako představitele důležité a společensky vážené profese.

Nenápadně, protože ne příliš viditelně, stoupnou zároveň s platy policistů i celkově platy v celé státní sféře. Tady už není nijak těžké domyslet, kam vlastně tahle platební politika směřuje, neboť státní zaměstnanci a na ně navázané osoby jsou mocnou voličskou silou. V konečném důsledku, neb stát tak snadno, jak zvyšuje platy svým zaměstnancům, k příjmům nepřijde, to zavání jen dalším a dalším zadlužováním státu. To v téhle zemi dělají všechny vlády posledních patnáct let. Přináší to krátkodobé politické úspěchy pro politiky, kteří se udrží ve svém zaměstnání, a do nekonečna protahované neuskutečněné sny čím dál více zadlužené společnosti.