Více otázek než odpovědí
Na otázku, oč jde v naší současné krizi, se hledá odpověď velmi těžko. Už jsme se o to několikrát pokusili s výsledkem nevalným. Nedá se říci, že by to nyní někdo věděl. Pochybnosti panují o tom, zda-li to vůbec vědí samotní aktéři krize, tedy politikové. V každém případě tu ale jde o krizi vládnutí. Veřejný prostor je otevřen a ti, kteří by do něj měli vnést řád, trvale tápou.
Vládnout se musí umět, vzkázal před třemi lety svému nástupci ve funkci předsedy ČSSD a později i předsedy vlády Špidlovi novopečený politický důchodce Miloš Zeman. Je třeba říci, že vládnout, to Zeman opravdu uměl, čtyři roky ve vedení Poslanecké sněmovny, čtyři roky ve funkci premiéra, deset let ve funkci předsedy strany. Měl takovou autoritu, že ho v těchto funkcích nikdo nedokázal zpochybnit. Po jeho odchodu se strana i vláda potácí od jedné krize ke druhé.
V čem spočívala Zemanova schopnost? Především byl velmi inteligentní, o čemž se může přesvědčit každý, kdo si přečte jeho knihu politických vzpomínek, a měl na politiku talent, disponoval i osobním charismatem, které na každého ovšem působilo jinak. Měl respekt i vizi, řekl o něm v Poslanecké sněmovně opoziční politik Ivan Langer.
Respekt měl nepochybně, ale jaká byla jeho vize? Zmocnil se moci a dlouho se u ní udržel. Dovedení země do Evropské unie působilo skoro jako vedlejší produkt. Potřebné reformy veřejných financí, modernizace země, nastartovány nebyly. Naopak bylo nastartováno zadlužování. Zeman jako inteligentní politik, pravda dělal, co mu podmínky dovolily. Věděl dobře, že reformy jsou potřebné, ale zároveň věděl, že voliči ČSSD jeho straně spíše odpustí klientelistickou šloufovskou politiku než prosazování reforem. V rámci těchto mantinelů se pohyboval a udělal nejspíš maximum.
Jeho nástupce Vladimír Špidla měl také ještě vizi, pokračujme v citaci Langerova výroku, ale respekt už neměl. Nedokázal si ho sjednat ani ve vlastní straně, tím méně u svých oponentů. Na rozdíl od Zemana byl přesvědčený socialista a jako takový pochopil, že udržení sociálního státu je ohroženo bez jeho opatrné reformy. To mu ale nijak nepomohlo, naopak vedlo k jeho pádu.
Současný premiér Stanislav Gross je podle Langera politik bez vize i bez respektu. Je příliš mladý a nezkušený na nejvyšší veřejnou roli ve státě a to je nejlépe vidět na tom, s jakou bezstarostností odhazuje své dřívější politiky, aby se vrhl do politik nových. Důležité je technokratickými metodami se udržet u moci. Když to nejde tak, půjde to jinak. Když se třeba snese kritika na spolupracovníka, že byl slouha bývalého režimu, klidně ho Gross přes noc vymění za bývalého disidenta. Není v tom zbla nějakého pevného názoru.
A o to asi nejvíce jde v naší současné krizi. Politika samozřejmě v sobě musí obsahovat dělení moci a boj o ní. To je její základní kámen. Jenže základní kámen k žádné stavbě nestačí. Neměla by se redukovat jen na to. V současné době se zdá, jakoby boj o moc převážil nad jakoukoliv ideou. Výkladní skříní tohoto směru české politiky je bezpáteřní a bezpohlavní předseda ČSSD a premiér. Politik bez vize a bez respektu.
Náznak nějaké ideje nyní byl opět přehlušen rozdělováním křesel. Obrat proevropská vláda, který padl v této souvislosti a byl zdůrazněn výběrem nového premiéra, bude stěží nosný. Česká republika potřebuje především modernizaci, aby byla plnohodnotnou součástí Evropské unie, toto postavení si neodhlasuje v nejvyšším vedení jakékoli strany, ani si nevykřičí nacionalistickými hesly, ale vydobude si jen prací. A k tomu je třeba politiků s vizí. Smůla, že právě takových se nyní trvale nedostává.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka