Víc kyslíku, větší hmyz?

Hmyz dýchá takzvanými trachejemi – trubicemi, které ústí na povrchu těla a kyslík rozvádějí do tělních tkání. Čím je hmyz větší, tím je tento způsob dýchání méně efektivní. V pravěku byl obsah kyslíku v atmosféře mnohem větší, než je dnes, a snižoval tak nároky na výkonnost dýchacího systému. Problém s „kyslíkovou teorií“ vzniku obrovského hmyzu je, že ne všechny pravěké druhy byly obrovské. Vážky sice měly rozpětí křídel 70 cm, ale takoví švábi nebyli o moc větší, než jsou dnes. To, jak hladina kyslíku v atmosféře ovlivnila evoluci různých skupin hmyzu, zkoumali vědci z Arizonské státní univerzity. Šváby, vážky a další druhy hmyzu chovali v prostředích s různou koncentrací vzdušného kyslíku a sledovali jejich vývoj od vajíčka po dospělce.

Vážky v hyperoxickém prostředí rychle dorůstaly do nadprůměrných rozměrů. Naproti tomu švábi rostli dvakrát pomaleji než normálně a v dospělosti nebyli o nic větší než jedinci, kteří vyrůstali v prostředí s normální hladinou kyslíku. Zkoumání rentgenovými paprsky ze synchrotronového zdroje ukázalo, že tracheje švábů z hyperoxického prostředí jsou menší než u těch, kteří rostli v prostředí s nízkou hladinou vzdušného kyslíku. Naznačuje to, že švábi se kdysi vydali zcela opačnou cestou než vážky a místo zvětšování těla zvolili úspornost. Zmenšení trachejí při zachování původní velikosti jim zřejmě umožnilo investovat více energie do tkání potřebných pro rozmnožování a jiné než dýchací funkce. Vědci se nyní chystají podívat se na velikost trachejí hmyzu zachyceného v jantaru a porovnat ji s obsahem kyslíku v atmosféře.

Zdroj: ScienceDaily