Veronika Lefrancois: Tryskáč pro rumunské sezónní pracovnice v italském zemědělství

Je ale méně běžné, aby takových extravagantních služeb využívali sezónní pracovníci v zemědělství. Koronavirová krize nám ovšem letos připravila nejedno překvapení, a to v různých odvětvích.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Italové chtějí zpátky své restaurace

V době, kdy se zemědělci a farmáři v mnoha evropských zemích potýkají s nedostatkem pracovních sil, našel jeden severoitalský vinař zajímavé řešení. Každým rokem už po deset let na jeho vinice v květnu míří skupinka zkušených pracovnic z Rumunska.

S uzavřením hranic mezi evropskými státy se ale přesun pracovních sil zkomplikoval. Evropská unie sice už v dubnu umožnila vytvoření takzvaných zelených koridorů, přes které sezónní pracovníci v zemědělství mohou cestovat, ovšem když Rumunky dorazily na maďarskou hranici, přechod jim byl odepřen a musely se vrátit.

Zaměstnanci za všechny peníze

Majitel vinice Martin Hofstätter se situaci snažil řešit různě: nejprve obtelefonoval všechny možné úřady – bez výsledku. Pak se pokoušel na sezónu najmout místní síly. Ty mu však po pár hodinách utekly s tím, že je práce příliš namáhavá. Nakonec přistoupil k radikálnímu, i když poněkud nákladnějšímu řešení. Najal privátní tryskáč, ve kterém přepravil své zaměstnankyně z Rumunska přímo do Alto Adige. Nebylo to levné, ale ztráty, které by utrpěl, kdyby jeho vinice zůstaly neobdělané, by byly mnohem větší.

S typicky italským smyslem pro umění se vyjádřil, že šikovné rumunské ženy by mu na vinicích chyběly asi tak, „jako kdyby v orchestru divadla La Scala scházely housle“.

Pomoc migrantů

Čtěte také

Víte o přeplněných táborech migrantů na hraních s Chorvatskem?

S nedostatkem pracovníků se potýkají zemědělci po celé Itálii a všichni si samozřejmě nemohou dovolit soukromý tryskáč. Největší potíže mají jižní regiony, kde touto dobou dozrávají některé citrusy, salát a rajčata a celá úroda by tu mohla shnít na poli. Z toho důvodu se italská vláda chystá dočasně legalizovat status několika set tisíc migrantů, kteří na farmách zatím pracují načerno.

Toto rozhodnutí vyvolalo polemiku v médiích i politických kruzích. Na jedné straně příznivci ultrapravicové Ligy protestují, že se tímto dekretem otevřou stavidla dalšímu přílivu přistěhovalců do země. Asociace a humanitární organizace naopak legalizaci migrantů schvalují, protože snižuje riziko jejich vykořisťování na jihoitalských farmách. Poukazují ale také na to, že tento krok nevyřeší problém natrvalo.

Nový dekret totiž těmto pomocným dělníkům poskytne pracovní povolení jen na šest měsíců. Po jeho vypršení budou nuceni vrátit se do ilegality, zpět k nehumánním pracovním podmínkám za mizivou mzdu.

Na protest proti tomuto nedostatečnému vládnímu ustanovení odbory pracovníků v zemědělství před několika dny uspořádaly v Apulii jednodenní stávku, během které účastníci provolávali slogan, že lidská důstojnost a práva nemají datum platnosti.

Upozorňují na to, že spotřebitelé nemají povědomí o tom, v jakých podmínkách se na jihu Itálie sklízí plodiny. Na podporu této „neviditelné“ pracovní síle odbory vyzvaly Italy, aby v den stávky ovoce a zeleninu bojkotovali.

Dopady koronavirové krize se tedy v italském zemědělství projevují velmi silně. Pokud by přispěly ke zlepšení pracovních podmínek nelegálních zaměstnanců na polích, mohl by to být jeden z mála pozitivních následků pandemie.

Autorka je publicistka