Velká válka našich pradědečků

První světová válka rázně ukončila 19. století, byla jedním z nejrozsáhlejších konfliktů v historii a zásadně změnila politické poměry v Evropě.

V jejích bitvách bojovali naši pradědové a dědové. Řada z nich se z války nevrátila. Dnes jejich osudy odkrýváme v denících či dopisech. Některé rodiny o osudech mužů, kteří odešli do 1. světové války bojovat, neví po celé generace vůbec nic.

Křížek č. 259

Takřka nic o svém pradědovi, Václavu Šindelářovi, nevěděl také Václav Červený. Náhodou ale objevil pohlednici z fronty s datem polní pošty prosinec 1915. Podle adresy, kterou na pohlednici objevil, se Václavovi Červenému posléze podařilo dohledat umístění jednotky pradědečka.

Václav Červený se rozhodl vypátrat místo, na kterém je jeho prapředek pohřben. Pravnuk Šindeláře popisuje pátrání: „V rámci internetového fóra jsem se spojil s Italy, kteří mi pomáhali,“ říká. Pátrání bylo obtížné, protože ostatky Václava Šindeláře byly několikrát přemístěny. Ostatky svého prapředka nakonec našel pod křížkem č. 259 na vojenském hřbitově v Cittadelle.

Logo|foto:Český rozhlas

„I po sto letech takové hledání přináší řadu emocí. Odkrývá se tak historie rodiny – dnes už lidé neznají vojáky osobně, jsou to jejich vnuci, často spíše pravnuci. Přesto – tím, jak se před nimi historie odkrývá, velmi emocionálně to prožívají,“ říká autor pořadu Zaostřeno, Jaroslav Skalický.

Krasopisně, ale s germanismy

Osudy svého dědečka a pradědečka Rudolfa Nováka připomíná Ludmile Vítové a její dceři deník, který si coby voják vedl. Jeho deník je velmi detailní, psaný krasopisem, ale obsahuje velké množství germanismů, kvůli kterým je pro současníka obtížné jej číst.

Rudolf Novák bojoval na straně Rakouska-Uherska na haličské frontě proti ruským jednotkám a stál několikrát tváří v tvář smrti.

„Při čtení pradědečkova deníku mi nebylo příjemně – soucítila jsem s vojáky, kterým mrzly zbraně v rukou a neměli co jíst,“ říká pravnučka Rudolfa Nováka, Linda Vítová.

Zákop v roce 1916|foto: Archiv Simona Kovačiče

Vnučka Ludmila popsala, jaký hlad válku doprovázel: „Děda v deníku popisuje, jak u vody našli leklé ryby, které tam pravděpodobně byly již několik dní, protože opravdu hodně smrděly. Ale oni už byli v takové situaci, že ryby chtěli sníst,“ říká. Velitel jim to nedovolil – už tak jich byla řada ze špatné stravy nemocných.

Ludmila Vítová si také myslí, že by bylo dobré Rudolfův deník vydat knižně. Jak ještě upozornila, není úplný. A tak by rodina přivítala, kdyby se na ně obrátil někdo další, kdo má k dispozici vzpomínky svých předků na tuto válku. Jejich příběhy by potom mohli vydat dohromady.

Celý příběh pátrání po osudech Václava Šindeláře uslyšíte v dnešním pořadu Zaostřeno od 18:40.

Příběhu svého pradědečka se v dnešní glose věnuje také Jana Šrámková. Čtěte zde.

Český rozhlas 1. světové válce věnuje web Před 100 lety.