Vědci pátrají po chemii, která kůrovce zve k hodování na stromech, nebo brouky naopak odrazuje
V českých lesích se jako každý rok začali rojit kůrovci. Vybírají si oslabené stromy, vědci ale stále nevědí, jak je vyhledávají.
„Chceme zjistit, který ze stromů je pro kůrovce ’chutnější’. Vypěstovali jsme si brouky o přesně daných vlastnostech – víme, jak jsou staří, a že jsou ve správné fyziologické fázi, kdy chtějí konzumovat potravu,“ říká mezi smrky obklopenými vědeckými přístroji biochemička Anna Jirošová z České zemědělské univerzity a vedoucí laboratoře chemické ekologie, ve které vědci zkoumají chemickou komunikaci mezi stromy a kůrovci.
Čtěte také
Nacházíme se na pokusné lesní ploše České zemědělské univerzity u Kostelce nad Černými lesy. Na stromech jsou v třímetrové výšce nainstalovány dřevěné boxy. Vědci v nich budou sledovat, jestli broukům strom dostatečně voní, a proto chtějí z krabic vylézt. A především také budou hodnotit, jestli jim pak strom chutná... Tak například zjistí, jestli je obrana stromu příliš slabá, zatímco jiný strom se bude bránit lépe a brouci se do něj vůbec nebudou schopni zažrat.
Podle letitých pozorování jsou stromy v blízkosti holin prvním cílem jarního napadení kůrovci. Jsou zde vystaveny vyšší radiaci a teplotě, dosud ale nevíme, proč jsou takové stromy více citlivé vůči náletu kůrovce.
„Právě v těchto stromech se vyvine první generace a napadení se šíří dál,“ vysvětluje Jirošová. Princip fyziologické obrany stromů samotných či jejich chemická obrana ale podle ní dosud nebyly nikde popsány. „Naším úkolem je porovnat, jak broukům budou chutnat a vonět stromy na čerstvé porostní stěně v protikladu ke kontrolním stromům na straně více zastíněné.“
Detailní vědecký výzkum důvodů, proč kůrovec napadá oslabené stromy, nikdy nebyl proveden.
Anna Jirošová
Vybíravý gurmán, nebo hloupý jedlík?
Na vedlejší sluncem zalité ploše vedle holiny provádí další část výzkumu Ivana Tomášková, která se zabývá fyziologií stromů a přesunem vody uvnitř kmene.
„Na tomto místě půda velmi rychle vyschne, a proto jsou stromy vlastně vystaveny akutnímu stresu. Snížení dostupnosti vody se velmi rychle projeví poklesem růstu rostliny, který zaznamenám pomocí dendrometru čili přírůstoměru, ale projeví se i na poklesu výdeje vody povrchem rostliny,“ vysvětluje Tomášková. „Moje kolegyně pak snad zaznamená vyšší produkci organických látek, které kůrovce lákají. Na základě toho pak budeme hledat ty správné kandidátské organické volatilní látky.“
Vědci zatím zjišťuji, zda stresovaný a oslabený strom skutečně uvolňuje látky, které kůrovce lákají. „Pomocí chemických metod jsme tuto hypotézu zatím neověřili, ve stromech neumíme určit soubor látek, o kterých bychom mohli říct, že kůrovcům ’voní’,“ konstatuje Jirošová.
Čtěte také
Dalších teorií je totiž několik. Patří mezi ně takzvané náhodné přistání. Podle této teorie kůrovci létají v rojnicích a sedají na každý strom. Pouze ten, který je oslabený, se jim neubrání.
Výsledkem dalšího výzkumu pohybu látek mezi stromem a broukem by mohl být jednak obraz vzájemné chemické komunikace a jednak vývoj šetrných chemických látek, které kůrovce lákají, nebo odpuzují.
Související
-
Ze světa zmizela za uplynulých 30 let skoro čtvrtina hmyzu. Pro přírodu je přitom nepostradatelný
Dosud největší celosvětové sčítání hmyzu ukázalo, že se jeho počty za 30 let snížily téměř o čtvrtinu. V Evropě dokonce ubývá rychleji než jinde.
-
Ochrana přírody se kvůli současné situaci potýká s nedostatkem peněz
Nouzový stav v České republice negativně doléhá na záchranu volně žijících zvířat. Zlepšení kvality ovzduší je jeden z mála pozitivních dopadů současné pandemie.
-
V Africe je méně turistů, kvůli tomu roste pytláctví a chybí peníze na ochranu přírody
frické národní parky jsou uzavřené a ochranářské projekty omezují své aktivity. Kvůli výpadku příjmů nebudou schopné platit lidem, kteří přírodu chrání před pytláky.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.