Ve staré Americe jedli psy

Psi v minulosti nesloužili člověku jen jako lovci, hlídači nebo tažná zvířata – příležitostně se z nich stal i zdroj potravy. Jak hluboké kořeny má tato praxe, dokládá objev psí kosti v lidském zkamenělém výkalu (neboli koprolitu) starém asi 9260 let. Nález pochází ze skalního přístřeší Hinds Cave v Texasu a podle vědců představuje jak nejstarší nesporný důkaz o přítomnosti psů v Novém světě, tak důkaz o jejich konzumaci člověkem.

Koprolit obsahoval malé kosti ryb, ptáků a drobných hlodavců, takže vědce nález kosti, která mohla patřit velkému savci, dost překvapil. Překvapení ještě vzrostlo, když výsledky analýz ukázaly, že se jedná o část psí lebky – konkrétně hrbol condylus occipitalis, který u savců tvoří párovou knoflíkovitou strukturu v zadní části lebky blízko prvních krčních obratlů. Pes měl relativně krátký čenich, vážil něco mezi 11 a 13 kilogramy a zřejmě byl předkem psů známých z vykopávek v Novém Mexiku. Sekvenování jeho mitochondriální DNA ukázalo, že patří do skupiny moderních a pravěkých psů vyšlechtěných z evropských vlků. O tom, že by se psi paleoameričanů křížili s místními vlky, vědci žádné důkazy neobjevili.

Zdroj: American Journal of Physical Anthropology