Ve sněmovně se bořily mýty

29. červen 2006

Bez politické dohody, případně bez dobře utajené pomoci z řad sociálních demokratů či komunistů, bylo dopředu jasné, že kandidátka ODS na předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová nemá šanci na zvolení.

Takže nikdo nemůže být překvapen tím, že se do této funkce zatím nedostala. Zároveň by se dalo tvrdit, že hned dva pokusy byly zbytečné a že šlo o ztrátu času.

Není tomu tak. Dosavadní dění kolem volby vedení sněmovny je totiž poučné a svým způsobem relativizuje některé věci, které až dosud byly brány jako hotová věc. Například hned první kolo zbořilo mýtus, že koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených může vždy počítat se stovkou hlasů. Tedy s podporou, která se rovná počtu mandátů těchto uskupení ve sněmovně. Při první volbě totiž Němcová nezískala stovku, ale pouze 98 hlasů. Jeden byl neplatný a jeden zákonodárce hlasoval proti.

V prvním případě mohlo jít o přehlédnutí. Vzhledem k významu volby je to nepochopitelné a pokud to nebyl dobře promyšlený čin jednotlivce, ale skutečně omyl, ukazuje to na neschopnost zajistit si bezchybnou podporu. V případě druhém, tedy hlasu proti Němcové, se samozřejmě mohou objevit spekulace, proč je tomu tak. Vysvětlení může být několik. Jedno může vycházet ze spekulací, že vše co se zatím děje je hra, která má připravit půdu pro jednání ODS a ČSSD. Takže mohlo jít o pojistku, kdyby náhodou někdo z opačného tábora dal Němcové svůj hlas.

Samozřejmě se nabízí i další vysvětlení. Konkrétně, že existuje v řadách nově se tvořící koalice jedinec, který mohl v tajném hlasování jednotu koalice nabourat a mohl tak vyslat signál, že sociální demokraté nesedí se založenýma rukama a snaží se v řadách protivníka lobovat ve svůj prospěch. Tuto teorii by mohl přiživit výsledek druhého kola. Tentokrát sice došlo k tzv. vypárování nemocného poslance Patery, přesto se našel opět jeden z koaličních poslanců, který Němcovou nevolil. No a samozřejmě nelze ani vyloučit, že někdo hlasoval proti Němcové na základě osobních antipatií, které převážily nad stranickou disciplínou. Hned první kolo volby zbořilo i další mýtus. Konkrétně o tom, že tajné hlasování zaručí, že nelze zjistit, kdo jak hlasoval. Vzhledem k tomu, že nebylo odevzdáno přesně čtyřiasedmdesát lístků, může se spekulovat o tom, že patřily sociálním demokratům. Ti se tak sice volby formálně zúčastnili a nesnížili tím počet hlasů potřebných pro zvolení. Zároveň však své lístky do urny nevhodili. Vedení strany si tak mohlo zkontrolovat, že Němcovou nikdo z ČSSD nepodpořil.

Z těchto všech poznatků lze dospět k přesvědčení, že při veřejném a podle všeho jmenovitém hlasování o důvěře vládě, lze těžko spoléhat na to, že si některý opoziční poslanec dovolí nějakým způsobem tolerovat vládu. Samozřejmě pokud někdo vážně neonemocní, nebo to nebude alespoň věrohodně předstírat. Neúspěšné hlasování o novém šéfovi sněmovny zároveň staví do zajímavé pozice Jiřího Paroubka. Ten se nechal slyšet, že v pondělí podá demisi. Podle ústavy tento krok povinně udělat nemusí, protože ustavující sněmovní schůze zatím neskončila. Takže by šlo o dobrovolnou rezignaci. Ta by však otevřela cestu ke jmenování Topolánkova kabinetu. Ten by pak měl do třiceti dnů požádat sněmovnu o důvěru. Teoreticky by nemusel mít koho žádat, protože by dolní parlamentní komora ještě nefungovala. To v případě, že by se volba vedení i nadále protahovala.

Zkrátka bez nějakých záruk a zákulisních dohod se momentálně jeví Paroubkova demise jako nepravděpodobná. Samozřejmě toto tvrzení vychází z předpokladu, že ten koaliční poslanec, který nepodpořil Němcovou, neodevzdá svůj hlas kandidátovi sociální demokracie. Jinak by se významně změnila situace. Při předpokládané dohodě sociálních demokratů s komunisty, by jim tento hlas stačil k tomu, aby bylo navoleno takové vedení sněmovny, které by vyhovovalo levicové části politického spektra.

Tím by se v dalším vyjednávání o nové vládě dostal na koně Jiří Paroubek. Měl by totiž zajištěno, že pokud se s ním političtí rivalové nedohodnou při případném druhém pokusu, bude mít pod svojí taktovkou pokus třetí. A v něm by poslanci byli postaveni před dilema, buďto akceptovat vládu vytvořenou podle představ ČSSD, nebo otevřít cestu k předčasným volbám. Takže z tohoto úhlu pohledu by mohli nyní občanští demokraté, lidovci a zelení vymýšlet strategii, jak si v tajném hlasování pohlídat vlastní poslance, aby nepomohli do čela sněmovny konkurenci.

Zároveň ve druhém kole budou muset jít do rizika sociální demokraté. Už totiž nebudou moci stáhnout lístky, ale věřit, že se nenajde nikdo z jejich řad, kdo bude volit jiného kandidáta než patrně navrženého Lubomíra Zaorálka. Zkrátka druhý pokus o zvolení vedení sněmovny bude více napínavý a mohl by přinést překvapivé zvraty. Kdo by dnes čekal, že se najde někdo z nově tvořící se koalice, kdo nepodpoří Němcovou?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání

autor: Petr Hartman
Spustit audio