V OSN pokračuje tlak na Rusko a Čínu kvůli Severní Koreji

,,Milovaný vůdce'' korejského lidu Jim Čong Il, syn ,,ještě milovanějšího'' zesnulého vůdce Kim Ir Sena, údajně start rakety na základně osobně sledovat a byl jím potěšen. Mezitím, během několika málo minut a jen pár stovek kilometrů daleko zaujaly bojovou pohotovost protiraketové jednotky japonské armády, vyzbrojené střelami Patriot. Nedostaly sice z politických důvodů rozkaz premiéra Tara Asa ke sestřelení severokorejské rakety, ale byly připraveny zasáhnout v případě, že by ta na Japonsko po nějakém selhání začala padat, nebo hrozil pád jejích úlomků. To se už po vyhoření paliva oddělil první stupeň rakety a spadl do moře ještě před Japonskem. Další stupně pokračovaly v letu, přeletěly Japonsko a zamířily nad Tichý oceán a Japoncům nezbývalo než rozhněvaně protestovat proti ,,provokaci a porušení jeho výsostného prostoru''.

Dvě hodiny po startu rakety, tedy ve 4.30 ráno, byl probuzen ze spánku v Praze americký prezident Barack Obama a bylo mu sděleno, že Severní Korea se přes varování světa rozhodla uskutečnit zkoušku mezikontinentální rakety, zahalenou do nacionalistického hávu pokusu o vypuštění umělé družice Země. Prezidentu Obamovi už bylo sice také sděleno, že pokus o vypuštění družice selhal a další stupně rakety dopadly podle amerického varovacího systému NORAD do Tichého oceánu. Obama pak telefonicky konferoval s ministrem obrany Gatesem a dalšími experty a změnil text připravovaného projevu tak, aby se mohl o severokorejské zkoušce rakety zmínit. Podle amerických expertů by musel prezident reagovat nespecifikovaným tvrdým rozhodnutím, pokud by zkouška představovala bezprostřední ohrožení bezpečnosti Spojených států, avšak jelikož byl start očekáván a takové bezprostřední nebezpečí nehrozilo, zůstalo jen při odsouzení akce.

Zkouška ovšem byla porušením rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1718 z roku 2006, požadující, aby Pchjonjang zastavil všechny zkoušky raket. Japonci se proto nevzdali a započali na půdě OSN lobováním za rezoluci, která by porušení jejich výsostného prostoru tvrdě odsoudila. Jak známo, ještě v noci na pondělí to však v OSN pod záminkou nečinit ukvapená rozhodnutí a zaujmout vyvážený přístup odmítli zástupci Číny a Ruska. Japonci byli zklamáni a americká ministryně zahraničí Clintonová se od té doby dál snaží o přijetí takové rezoluce, která by alespoň slovně komunistickou Severní Koreu za provokativní čin pokárala, když už nebude přes zmíněná veta možné prosadit sankce.

Experti mezitím potvrdili, že severokorejské tvrzení, že raketa úspěšně vynesla na dráhu kolem země družici Kwangmyongsong, která ,,vysílá nesmrtelné revoluční písně'' oslavující oba milované vůdce, je nepravdivé. Severoamerické velitelství vzdušné obrany a velitelství severního sektoru vydaly stručné prohlášení, že po oddělení prvního stupně dopadly další stupně a zařízení, které nesly do Pacifiku a dodaly: ,,Žádný objekt se nedostal na oběžnou dráhu a žádné úlomky nedopadly na Japonsko''. Jiní experti, včetně bývalého amerického velitele útvarů balistických raket generála Oberga, ovšem potvrdili, že po selhání rakety ihned po startu před třemi roky je oddělení vyhořelého prvního stupně alespoň částečným úspěchem na cestě k funkční mezikontinentální raketě i k nosné raketě družic. Jak známo, například první sovětské rakety vynášející družice i kosmonauty byly přímo dovozeny právě z vojenských mezikontinentálních raket, neb oba systémy se prakticky neliší. Experti proto očekávají, že Severní Korea bude ve zkouškách pokračovat a pokud uspěje, bude mít raketu schopnou zasáhnout 6.700 kilometrů vzdálené cíle, včetně většiny Ruska, Indie, Austrálie, či americké Aljašky. Co se pak týče nukleárních hlavic a bomb, odborníci odhadují jejich počet na šest až deset. Ve srovnání se zhruba padesátkou v případě Indie a Pákistánu, či 14,000 v Rusku, nebo 10,000 v Americe to není mnoho. Poté, co Pchjonjang prodal nukleární tajemství Sýrii a raketovou technologii Íránu, je se však třeba obávat, že s krachujícím hospodářstvím může dojít k nejhoršímu. Kim Čong Il by se pak mohl rozhodnout napadnout jižního souseda, nebo třeba prodat ony zbraně teroristům a pak by se svět měl na co těšit. OSN by proto měla tvrdě zareagovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .