V okolí Slunce bylo objeveno 20 nových hvězd

Zatím člověk doletěl jen na Měsíc a výprava na nějakou jinou planetu se teprve chystá. Kosmické sondy už byly o něco úspěšnější než lidské posádky a dostaly se až na samé hranice sluneční soustavy. Ale to je zatím vše. Létání ke hvězdám je spíše doménou sci-fi. Nicméně dobudoucna se to vyloučit nedá a je nejpravděpodobnější, že poletíme nejdříve k nejbližším hvězdám.

Proto astronomové po desítky let zjišťují, jak nejbližší hvězdy vypadají, jakého jsou druhu a kolik jich v našem okolí je. Pro pojem "okolí" se vžila vzdálenost 10 parseků od Slunce. Tu světlo uletí přibližně za 33 let. Vesmírný prostor s tímto poloměrem kolem Slunce vymezuje kouli, ve které zatím astronomové napočítali 348 hvězd.

Dvacet nejnovějších se podařilo objevit v rámci projektu RECONS (Research Consortium on Nearby Stars) pomocí několika menších dalekohledů v Jižní Americe. Zajímavé na nově objevených hvězdách je, že jsou všechny skoro stejné. Všechny patří do skupiny červených trpaslíků. To jsou poměrně málo svítivé hvězdy, proto je problém je najít. Zároveň jsou ale zdaleka nejčastějšími obyvateli naší galaxie. Ze 348 hvězd v našem okolí je 239 červených trpaslíků, tj. 69%.

Cílem projektu RECONS není hvězdy jenom najít a spočítat, ale také určit jejich hmotnost, zjistit, v jaké fázi vývoje se nacházejí a kolik z nich jsou dvojhvězdy. Relativní blízkost hvězd usnadňuje hledání případných planet, které by tyto hvězdy obíhaly.

Kromě červených existují i hnědí trpaslíci. To jsou taková hvězdná nedochůdčata. Zárodky, které neměly dostatečně velkou hmotnost, aby se v nich zapálily termojaderné reakce a mohly se stát hvězdami. Hnědí trpaslíci svítí ještě méně než červení, takže je jich známo velmi málo. Ani RECONS je nedokázal objevit. Přitom se předpokládá, že jich bude v okolí Slunce veliké množství.

Dalekohledy projektu RECONS měří vzdálenosti hvězd metodou známou více než sto let. Ta využívá pohybu planety Země kolem Slunce. Jak letíme prostorem, promítají se nám hvězdy na oblohu postupně na jiná místa. Okem se to postřehnout nedá. Hvězdné pole se musí vyfotit a souřadnice hvězd pečlivě změřit. Každá hvězda během roku na takové fotografii opíše malou elipsu, která je vlastně obrazem zemské dráhy. Z poloosy této elipsy se dá vypočítat vzdálenost hvězdy. Čím je hvězda blíže, tím větší je elipsa.

Jedná se o efekt, který nastane, když jedeme třeba vlakem a díváme se z okna. V takovém případě vidíme ubíhající krajinu. Ale všechny objekty v krajině se nepohybují stejně rychle. Zatímco stromy podél trati se budou pohybovat nejrychleji, protože jsou nejblíže, tak vzdálené kopce se budou jen pomalu posunovat dozadu. A pokud pojedeme v noci a bude svítit Měsíc, tak ten se ani nehne, je od nás moc daleko.

Přesnost výpočtu vzdálenosti hvězdy závisí na tom, jak přesně dokážeme změřit elipsu, kterou vykresluje na obloze. Čím menší elipsy dokážeme měřit, tím vzdálenější hvězdy dokážeme poznat. Zatím se to daří do vzdálenosti asi 30.000 světelných let. Vzdálenost ostatních hvězd nebo galaxií se určují jinými metodami. Astronomové do budoucna plánují přesnější dalekohledy, které nám umožní odhalit i hnědé trpaslíky.