V nouzi je každá válka dobrá

Podobně ale jako v životě je jiná pravda připínáčku, hovícího si na sedátku a jiná pravda zase té části těla, která na ten připínáček dosedá - stejně diskutabilní je i tento obchod.

Pravda je také rovněž to, že v devadesátých letech se české zbrojařské firmy měly co ohánět, aby pro své zboží našly lukrativní odbytiště. Když tedy loni v květnu srílanská vláda požádala, po porážkách, které utrpěla při ofenzívě tamilských bojovníků v bojích na severu a na východě země, Česká republika přispěchala na pomoc. Na Srí Lanku tehdy Česko dodalo raketomety a v podzimní protiofensivě vládní vojska získala většinu ztracených území zpět.

Pravda je rovněž to, že o příčinách a pozadí vnitrosrílanské občanské války toho víme pramálo. Tamilové, kteří tvoří necelých dvacet procent z 19 miliónů obyvatel Srí Lanky vedou od roku 1983 s tamní vládou válku. Jde jim o vytvoření samostatného tamilského státu a o odtržení severní části ostrova.

Boje si zatím vyžádaly přes 60.000 obětí. Organizace tamilských separatistů, nazvaná "Tygři osvobození tamilského Ílámu", disponuje armádou 15.000 skvěle organizovaných bojovníků, má k dispozici vlastní dělostřelectvo, protiletecké rakety, radary, námořní jednotku a ve světě nejspíš nejvíce známou elitní jednotku "Černých tygrů", jejíž součástí jsou i sebevražedná komanda.

Srílanská vládní vojska jsou početně dvanáctkrát silnější, je jich více než 180.000, mají politickou podporu Indie a vojenský materiál z Číny, Pákistánu, Izraele, Jižní Afriky, Severní Koreje - a, ovšem, i z České republiky… V nouzi je zřejmě každá válka dobrá. Na druhou stranu: Obchod se zbraněmi je, kromě obchodu s drogami (a vůbec s penězi, pocházejícími z organizovaného zločinu) jednou z nejlukrativnějších, ale také nejkritizovanějších oblastí lidského podnikání.

Informace o bratrovražedné občanské válce naplňují prostě část lidstva úzkostí, a jiné části lidstva při tom naopak zaplanou v očích obchodnické plamínky. Nicneříkající novinové informace o jednáních ministra obrany jsou jen slovní střechou nad čímsi, proti čemu - jestli mě paměť neklame - se polistopadová politická reprezentace poměrně jasně postavila.

Totiž proti kšeftování s nástroji na zabíjení lidských bytostí. Tehdy šlo o pokus předvést vlastním lidem i světu, že krvelačně pragmatický postoj k vojenským akcím, jakým oplývala bolševická propaganda, neomylně vymezují, které vraždění je spravedlivé (jako boj za svobodu), a které nikoli (jako boj za zotročení), je možné opustit. Výkřiky nevole ze strany zbrojařských firem pomalu utichly, najmě po rozdělení Československa, neboť největší podniky ležely v tehdejším týlu "varšavsko-smluvního" bojiště (tedy na Slovensku), zatímco oblast České republiky byla v obranně útočných plánech Varšavské smlouvy považována předem za ztracenou a vybitou zemi…

A nyní je tu vražedný pragmatismus znovu. Je jasné (z pohledu obchodníků s válkou), že by se česká armáda nejspíš ráda zbavila například tanků T - 55, které jsou jí (zde i v rámci NATO) k ničemu. Je rovněž jasné (z pohledu obchodníka s mrtvými lidmi), že Srí Lanka je dobrým odbytištěm, navíc tradičním, neboť do oněch míst dodával zbraně i někdejší komunistický režim.

Ale podle čeho máme soudit hodnotu nejnovějšího vojenského obchodu? Z hlediska historie? Co víme o tom, jak na ostrov Cejlon pronikli Sinhálci, a jak probíhá jejich tisíciletý boj s Tamily? Kdo má víc pravdy? Máme to soudit podle náboženských představ soupeřících stran nebo podle stupně jejich kultury? Kdo má naše politické sympatie?

Soudím, že je to všechno jedno. Všechny názory a soudy na jednotlivosti sporu znepřátelených skupin někde na Srí Lance se stejně navzájem popřou a vyruší. Jenže ona "nule", v závěrečném v závěrečném součtu vyjde jsou podepsány české smrtící zbraně.

Pocit to není zrovna povznášející, i když na tom Česká republika nejspíš vydělá.

ČRo 6 / RSE 16. února 2001 rse@cro.cz