V Mexiku proběhly parlamentní volby

Druhou polovinu svého šestiletého funkčního období bude totiž muset strávit nesnadným soužitím s parlamentem, ve kterém právě této straně bude patřit nejvíce křesel.

Prezidentova Strana národní akce naopak ve volbách ztratila plnou čtvrtinu mandátu. Ty si mezi sebe rozdělí vítěz voleb a také třetí v pořadí levicová Strana demokratické revoluce. Výsledky voleb ovšem rozložení sil v parlamentu spíše zkomplikovaly než vyjasnily. Na tom, že v parlamentu žádná ze stran nedisponuje většinou hlasů se nic nemění. Jedinou podstatnou změnou je už zmiňovaný propad vládní formace. V praxi to neznamená nic jiného, než že reformy, které prezident Fox sliboval při nástupu do funkce, se mu bude dařit prosazovat ještě hůře než dosud.

A to je už co říci, uvědomíme-li si, že prezidentovi se podařilo prosadit skutečně minimum změn. Dohodu s americkou vládou o legalizaci pobytu několika milionů Mexičanů žijících ve Spojených státech, o kterou Fox usiloval, zhatila nová bezpečnostní opatření přijatá v souvislosti s atentáty z jedenáctého září 2001. Vztahy s mocným severním sousedem navíc hodně utrpěly nejprve váhavým a nakonec odmítavým postojem Mexika ke Spojenými státy prosazovanému silovému řešení irácké krize. To už ale bylo v době, kdy bylo čím dál zřetelnější, že politická hvězda jednašedesátiletého prezidenta, v minulosti farmáře a také managera společnosti Coca-Cola, ztratila především mezi Mexičany hodně na svém lesku.

Jako hlavní příčiny tohoto stavu a konec konců i neúspěchu v parlamentních volbách, jsou uváděny nedostatečné politické zkušenosti prezidenta, řady členů jeho vlády a také chybějící většina v parlamentu. Institucionální revoluční strana dokázala v parlamentu blokovat všechny pokusy o prosazení reforem týkajících se zejména daní, pracovního práva a sektoru energetiky.

Bez těchto reforem nemohla mexická ekonomika začít procházet tolik potřebnými strukturálními změnami. To byl také jeden z hlavních důvodů, i když zdaleka ne jediný, proč mexické hospodářství v roce 2001 stagnovalo a o rok později zaznamenalo jen nepatrný růst.

Za dosavadní Foxovy vlády se prostě Mexičanům nezačalo lépe dařit. Polovina se stomilionové populace stále žije pod hranicí chudoby. Po bezmála deseti letech fungování severoamerické zóny volného obchodu se Mexičanům zdá, že členství v organizaci, známé pod zkratkou Nafta, jim nepřináší tolik výhod kolik si od ní slibovali. Mexiko dokonce přišlo i o pozici druhého největšího dovozce zboží do Spojených států. Druhá příčka, hned za dominantním Japonskem, teď patří Číně.

Fakt, že Institucionální revoluční strana je po volbách zpět na výsluní a třetí v pořadí Strana demokratické revoluce, zaznamenala největší zisky, proto nikoho příliš nepřekvapuje. Tyto strany vděčí za svůj volební úspěch především neslněným slibům a zklamaným očekáváním, za které nese odpovědnost prezident a jeho vláda.

Odpovědnost za velmi nízkou volební účast, která dosáhla jen zhruba čtyřiceti procent, však nesou všechny strany. Jak poznamenal ve svém úterním vydání španělský deník El País, v předvolební kampani plné urážek a vzájemného osočování, byl velký prostor věnován nedůležitým tématům. Znechucení Mexičanů, v běžném životě přivyklým na rozbujelou korupci, chudobu a ohromné sociální rozdíly, se proto nelze divit.

Prezidentu Foxovi za této situace nezbylo nic jiného, než aby se pokusil z nouze učinit ctnost. Hovoří proto o tom, že výsledek voleb by měl být vnímán jako signál voličů směrem k politickým stranám, že je třeba posílit cestu dohody a spolupráce. Sám prezident nemá co ztratit, neboť podle ústavy se v prezidentských volbách v roce 2006 o znovuzvolení nemůže ucházet. Přesto by se Fox ve druhé polovině svého funkčního období měl pokusit parlament o nutnosti reforem přesvědčit. Skutečnost, že to bude mít o poznání těžší než dosud, na tom nic nemění.