V Aténách se rodí nová Evropa - na jak pevných základech však stojí?

16. duben 2003

Nyní, pouhých pár dní po pádu režimu Saddáma Husajna, lze budoucí vývoj na evropské zahraničně politické scéně pouze předvídat. Již dnes je však možné konstatovat, že uplynulé týdny ukázaly nejen na neshody mezi stávajícími členy unie. Do sporu byly vtaženy i některé kandidátské země, které vyjádřily svou solidaritu s politikou amerického prezident George Bushe. Svým postojem si vysloužily ostrou kritiku francouzského prezidenta Jacquese Chiraca a rozhořela se tak debata o tom, zda budou noví členové v uvozovkách "dobrými" Evropany.

Deset států, které za rok projdou pomyslnými bruselskými branami, však co do rozlohy i počtu obyvatel představuje sílu, s níž je nutno počítat. Toho si jsou vědomy i velké evropské státy, jako je Velká Británie, Francie a Německo. Jak v této souvislosti připomíná středeční vydání listu Financial Times, například britský premiér Tony Blair se nedávno pokoušel najít u kandidátských zemí podporu pro své představy o větší liberalizaci společného trhu unie.

Státy bývalého sovětského bloku by se také podle deníku mohly stát přirozenými partnery Londýna při obraně národní suverenity. Deset budoucích členů má však na druhé straně dobré vztahy s Evropskou komisí, které vděčí za rychlý průběh přístupových jednání.

Také Berlín se snaží ujistiti kandidátské země, že Německo rozšíření Evropské unie i nadále podporuje a počítá se navíc k zastáncům transatlantické spolupráce. Na víkendové schůzce v ruském Petrohradu se proto německý ministr zahraničí Joschka Fischer snažil rozptýlit dojem o existenci nové osy Paříž-Berlín-Moskva. V úterý se navíc v Hannoveru setkali německý kancléř Gerhard Schröder a britský premiér Tony Blair. Oba státníci za vzájemnými spory kolem Iráku podle svých slov udělali tlustou čáru.

Zato vztahy mezi Paříží a desítkou nováčků by podle Financial Times mohly být spory kolem Iráku ještě dlouhou doby poznamenány. A to přesto, že se prezident Chirac v uplynulých týdnech snažil škody, napáchané svými ostrými výroky, napravit. Jak pro britský list uvedl nejmenovaný český diplomat, Paříž sice oficiálně prohlašuje, že postoj Prahy k válce v Iráku česko-francouzské vztahy nijak nepoškodil, na druhé straně ale byla česká strana upozorněna, že podporovat Američany nebylo moudré.

Podobné pocity měla z hodinového setkání s francouzským prezidentem Chiracem i lotyšská prezidentka Vaira Vike-Freibergová. Dostalo se jí sice ujištění, že téma Iráku "srdečné vztahy mezi Lotyšskem a Francií" nijak nepoškodilo, francouzský prezident jí však zároveň sdělil, že Severoatlantickou alianci nepovažuje za tak důležitou. "Byli jsme tím šokováni", uvedl k tomu pro Financial Times nejmenovaný lotyšský představitel.

Jak tedy poznamená irácká krize budoucí fungování Evropské unie? Podle pozorovatelů existují dva možné scénáře. Podle toho optimistického budou spory uvnitř společenství zažehnány a překlenuty jakýmsi automatickým ozdravným procesem. Pesimisté však varují, že pokud se nová Evropa vysílí interními hádkami, bude potom možná jen zpovzdálí sledovat, jak na západ od ní roste válečná velmoc.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio