V Asii, zasažené přírodní katastrofou, probíhá obrovská humanitární akce

3. leden 2005

To, čeho jsme byli svědky v uplynulých osmi dnech, snad překonalo i ty nejčernější první předpovědi a nejchmurnější předtuchy. Nejen že přišla tato živelná pohroma zcela nečekaně a udeřila v místech, které (aspoň na fotografii) vypadají jako nějaký ráj na zemi. Už před týdnem, jen několik hodin po neštěstí, jsme věděli, že obětí budou tísíce.

Kdo by ale mohl tušit, že počet zabitých lidí této nebývalé, hrozné přírodní katastrofy se bude tak dramaticky zvyšovat každým dnem, kdy přicházely z postižených oblastí stále nové, čerstvé a vždy otřesné zprávy, a vlastně ani dnes ještě nevíme, kde to všechno skončí.

Podle posledních informací přesahuje počet obětí 156 tisíc, z čehož největší podíl uvádí Indonésie, skoro 95 tisíc lidí, kteří po zemětřesení zahynuli. U jejího pobřeží ostrova Sumatry bylo také epicentrum zemských otřesů, které tuto katastrofu způsobily a samy indonéské úřady prý nyní už dokonce další evidenci zabitých vzdávají. Mnohem naléhavější se jim pochopitelně v této chvíli zdá snaha o jejich urychlené pohřbívání, protože tělesné ostatky obětí se v tropickém horku rychle rozkládají a způsobují takžka všudypřítomný nepříjemný zápach.

A hlavní úsilí všech skupin záchranářů a zahraničních humanitárních pracovníků se nyní samozřejmě soustředí na masivní zásobování pitnou vodou a potravinami do velmi rozsáhlých a často nepřístupných, těžce postižených oblastí těchto zemí, jakož i na poskytování veškeré další humanitární pomoci těm, kdo nedávné smrtící přívalové mořské vlny sice jen o vlásek přežili, ale dnes se nacházejí většinou zcela bez prostředků, bez jídla a bez střechy nad hlavou a zůstávají tak nadále velice ohroženi na životě. Nedostatek pitné vody považují zdravotníci za momentálně největší problém, hlavně proto, že hygienicky závadná voda by se mohla stát zdrojem nezvládnutelných nakažlivých epidemií, především onemocnění cholery anebo tyfu. Naštěstí se zatím případy výskytu takových chorob nepotvrzují.

Do záchranných akcí v jedenácti zemích postiženého regionu jsou nyní zapojeny desítky mezinárodních humanitárních organizací. S distribucí a poskytováním humanitární pomoci pomáhá řada států, jejich armádní jednotky, především vrtulníky, loďstvo a letectvo průmyslově vyspělých zemí, ale i nespočetní dobrovolníci a soukromí dárci. - Lze říci, že právě probíhá největší mezinárodní humanitární akce vůbec - v takovém rozsahu svět ještě nic podobného nezažil.

Podle názoru odborníků z OSN se zatím podařilo nashromáždit dostatek potravin nejméně na několik týdnů, ale největším problémem nadále zůstává jejich distribuce, tedy včasné rozdělování této pomoci všem potřebným.

Tzv. logistické úkoly proto stojí teď v popředí, tj. otázky jak, co a kam dopravit, jak to zorganizovat a prakticky udělat, aby se pokud možno dostalo na všechny, kdo momentálně zřejmě strádají hladem nebo žízní. To jsou nesmírně náročné úkoly a sami organizátoři akce přiznávají, že jen základní koordinace potravinové pomoci nejspíš potrvá ještě několik dní. Do nepřístupných oblastí se zatím shazují potraviny z letadel, ale to jistě není vhodný způsob pro distribuci pitné vody anebo léků, které jsou tam také velmi zapotřebí. A pokud by do toho vypukly ještě epidemie nakažlivých chorob, mohlo by dojít k další tragédii, snad dokonce větší než byla ta, kterou jsme dosud zažili.

A tak lze v této chvíli jen doufat, že veškeré pomocné úsilí okolního světa zabrání tomu nejhoršímu, co by se dále mohlo stát. I tak budou konečné součty všech obětí mnohem vyšší, než jsme si vůbec dovedli představit. Tisíce cizinců, a mezi nimi i přes 30 Čechů, stále zůstávají nezvětní - a i když se mnozí z nich později objeví živí a zdraví, protože se teď pouze nacházejí v oblastech, které jsou nepřístupné a nemohou nám dát o sobě zprávu, někteří z pohřešovaných se pravděpodobně už nevrátí. Na to bychom měli být připraveni.

autor: Jan Bednář
Spustit audio