Už to zase začíná

Tak ho vzali k přepážce, pomohli mu vyřídit nedorozumění, a když se ho ptali, kam chce letět, zapřísahal je, ať ho vezmou sebou do Prahy, že z Moskvy musí pryč. Celou cestu v letadle jim děkoval. Když Tupolev přistál v Praze, přijely k němu schody, které byly o jeden a půl metru kratší. Jak to Ind uviděl, strašně zesmutněl a poznamenal: „už to zase začíná“.

Vzpomněl jsem si na tu historku, když jsem se v neděli díval na Otázky Václava Moravce, v nichž předseda poslaneckého klubu TOP09 Petr Gazdík a Kateřina Klasnová, místopředsedkyně Věcí veřejných, diskutovali o obsazení míst v poslanecké sněmovně.

Po volbách v roce 1990 Občanské fórum razilo standardní parlamentní princip: vládu formuje většina, místa v parlamentu se dělí podle výsledků voleb. Navrhlo tehdy každé straně, i KSČM, jednoho místopředsedu, předsedy výborů a několik míst v předsednictvu podle výsledku voleb. Zcela podle pravidel parlamentní demokracie. Lid je zdrojem moci ve státě. Lid, ne strany, které momentálně formují většinu. Proto je třeba respektovat práva i těch, s jejichž politickými názory vůbec nesouhlasíme. V jednacím řádu německého Spolkového sněmu je napsáno, že sněm má tolik místopředsedů, kolik je v něm poslaneckých klubů. Tedy místopředsedu má i postkomunistická Die Linke, kterou nikdo do koalice nechce.

Tak to chodí v zemi, která respektuje demokratická pravidla. U nás po volbách v roce 1990 trvalo půl roku, než nově formující pravice nastoupila na zteč. Proč by měl být komunista místopředsedou? Bude víc míst pro nás! OF se rozpadlo a Občanské hnutí, které systém poměrného zastoupení hájilo, prohrálo. Trvalo víc než deset let, než se sociální demokracii povedlo princip poměrného zastoupení zase prosadit.

Uplynulo dalších osm let a nastupují nové politické síly. A už to zase začíná. ODS, TOP 09 i Věci veřejné chtějí vyřadit komunisty z místopředsednických funkcí. Mají většinu, tak se podle toho chovají. Jenže většina se rusky řekne bolšinstvo. To, co tři tzv. demokratické strany předvádějí, nemá s demokratickými pravidly nic společného. Kdo jim dává právo ignorovat volbu osminy občanů České republiky? Vždyť i z jejich daní si nechávají platit svoje platy. Napadlo je, že by měli osminu vrátit?

Chápu, komunisty má málokdo rád, a když se přiskřípnou, málokomu to vadí. To je ovšem chyba. Rád – nerad, v demokracii mají platit pravidla, jinak zapláčeme nad výdělkem. Poslanecká sněmovna se opět mění na válec, jinými slovy, šance na kooperaci s opozicí při návrzích dlouhodobých změn mizí. Věci veřejné vstoupily do parlamentu s heslem právního státu na rtech a – s protiústavní smlouvou zavazující poslance hlasovat dle intencí strany v zásuvce na sekretariátu. Nejde o to, že smlouva je právně bezcenná. Jde o to, že její autoři dobře věděli, co požaduje ústava, a tak cynicky ve smlouvě prohlásili, že závazkem zaplatit sedm milionů není dotčeno ústavní právo poslance rozhodovat dle vlastního svědomí! Názornější příklad pohrdání principy právního státu těžko demonstrovat. Řekl bych, že by to doktorce teologie Klasnové mělo ležet na srdci víc než místopředsednictví pro KSČM.

ODS na kongresu nakročila na cestu k obnovení důvěryhodnosti. Dá se říci, že volila dobře. Duo Nečas-Němcová obstálo i ve zkoušce ČEZem, kdy se bezmála jako jediní z ODS zdrželi hlasování ve prospěch 68 miliard, které parlament věnoval firmě ČEZ ve formě bezplatných emisních poukázek.
Je ovšem na pováženou, že Nečas je jediným politikem ODS, který si uvědomuje, jakou zátěž pro ODS představují divoká devadesátá léta, a také o tom veřejně mluvil. Volby na kongresu jsou však jedna věc, vnitřní vazby druhá. Uvidíme, jak se boj s korupcí bude dařit dál. Testem bude třeba osud černé stavby Patrika Oulického nebo ekologické superzakázky. A co kdyby koalice revokovala přílepek, kterým slíbila ČEZu bezplatné emisní poukázky? To bylo odříznutí od Toskánské aféry! Ale zůstaňme realisty, tak daleko asi změna nedojde.

Stačilo by bohatě, kdyby koalice dala najevo, že si pravicové strany konečně uvědomují, co je právní stát a co jsou demokratické principy. Mohly to ukázat na férovém obsazení vedení sněmovny. V tomto testu selhaly, opět se chovají jak na dobytém území, i když se od takových praktik Petr Nečas ve svém projevu distancoval. Na závěr: divím se, že ČSSD je za těchto okolností ochotná místopředsednické místo přijmout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.