Už je to tu zase: korupce

Uvedly znepokojivé údaje, čtenářům nikoli úplně neznámé, ale tentokrát opřené o průzkum Hospodářské komory. Například provize při sjednávání zakázek je samozřejmou věcí, a kdo v tom "nejede", jako podnikatel prakticky končí.

Účinek takových varování však časem slábne. Asi jako když si ten, kdo se nenápadně propracoval do 3. fáze alkoholismu, pokaždé v ranní kocovině slibuje, že tentokrát přestane pít. Nebo jako když si naši poslanci umíní, že budou jednat o své bezbřehé imunitě.

Česká republika vychází ze srovnání odhadů korupčnosti velmi neslavně. Měli bychom se snad kvůli tomu zastydět? Tak vlastenečtí zase nejsme. Máme k dispozici omluvné vysvětlení. Jde přece o celosvětový jev, šíří se i v zemích, jimž říkáme vyspělé, v těch postkomunistických je zvláště hojný, o třetím světě nemluvě. Tak co!? - Jenže takové chlácholení je málo platné. Představte si, že vám zjistí rakovinu nebo že se vaše dítě dalo na heroin. Bude vám útěchou, že takových nešťastníků je i jinde stále víc?

Ano, korupce je všude tam, kde existuje pokušení k nepravosti, tedy opravdu všude. Stejně jako zločinnost, manželská nevěra apod. Záleží však na míře. Je např. rozdíl mezi Skandinávií a Balkánem. Vyskytovala se i za první republiky. Jsem si však téměř jist, že dnešní stav, kdy ji podle zmíněného průzkumu přiznávají víc než tři čtvrtiny dotázaných firem, svědčí o významném kvantitativní rozdílu. Asi i o kvalitativním. - Nechme tedy stranou mudrování o všudypřítomnosti korupce a uvažujme o jejích domácích předpokladech. Jinde ať si uvažují o poměrech tam u nich.

Jako automatický důsledek obecné demoralizace se u nás rozšířila v dobách tzv. normalizace. Na to se zapomíná. Dějiště, kde se odehrávala, bylo jinde než dnes, alespoň zčásti. Návyk na ni však přetrvává všude tam, kde je zájem o to, čeho je nedostatek. Nemusíme korumpovat řezníky a meloucháře. Jde-li však o administrativní rozhodnutí, pokušení trvá. Důležité je, že se to pokušení nesetkává se spontánním odporem. Korupce není vnímána jako jednoznačné zlo. Spíše jako úlitba nevlídnému božstvu. Jako výpalné. Vlastně jako samozřejmost. To o něčem svědčí.

Především o tom, jak je obecně prožíván vztah jednotlivce a společnosti. Ta je vnímána jako složitý mocenský, tedy nátlakový instituční systém, Jako aparát, který není člověku nakloněn a s nímž je obtížné se identifikovat. Člověk se pak chápe jako střed svého záhumenka, svého privátního světa, který musí před nátlakem obhájit. Úlitbu či výpalné bere jako jeden ze způsobů sebezáchovy.

K tomuto posunu ve vnímání vztahu jednotlivce a společnosti dochází, obávám se, i v zemích, jimž říkáme vyspělé. Zkušenost s totalitním režimem, který rozbíjel vědomí toho, čemu říkáme "dobré mravy", však tento vztah radikalizovala. A to je případ postkomunistických zemí, které - na rozdíl od těch tzv. vyspělých - nemohou čerpat "z podstaty", protože o ni přišly. Jedna víc, jiná míň, ale přišly o ni všechny. Domnívám se, že návyk na korupci koreluje s návykem na ponížení, na ztrátu sebeúcty.

Bojovat proti korupci jejím pranýřováním, to je počínání, od něhož si neslibuji mnoho. Asi jako kdybyste nějaké etnikum, součástí jehož života je kanibalismus, přesvědčovali, že lidožroutství je nepravost. Nebo jako kdybyste komunitě, v níž je polygamie či promiskuita běžnou věcí, předkládali ideál monogamního manželství. - Jak odvrátit lidi od toho, v čem - lidově řečeno - jednou všichni?

Zpět ke korupci. Bylo by jistě nejlépe zavést dostatek všeho, co je žádáno. To ale není možné. Vždycky budou nějaké pořadníky. Nepřízeň osudu vymýtit nelze. Nepodceňuji snahu omezit výskyt pokušení. Korupci běžné administrativy lze omezit jejím zjednodušením. Čím méně potřebných razítek, tím méně příležitostí. Nějaká razítka ale potřebujete vždycky. Čeho se nedostává, jsou imponující příklady. Identifikační vzory. Pro morálku společnosti byla vždy směrodatná morálka jejích elit. - Nyní si dovolím myšlenkovou zkratku: dokud se naši poslanci nezřeknou své ostudně bezbřehé imunity, bude všechno to lamentování o korupci prázdnou slamou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .