Úvaha o vydírání

Čeští vyděrači, o kterých jsme v posledních týdnech tolik slyšeli a četli, se vznešené pohnutky ani nesnaží předstírat. Mluví jasně. Buď mi dáte peníze, nebo vyhodím do povětří most. Buď mi dáte peníze, nebo otrávím jídlo v pražských nemocnicích kyanidem. Jsou to nepochybně děsivé hrozby. A navíc je provázejí vskutku krkolomné požadavky, které objasňují, jak mají být vyděrači nebo vyděračům ty horentní částky doručeny.

Spojení hrozivých výhrůžek a krkolomných požadavků vytváří napínavý příběh, který médiím zaručuje sledovanost. Je co popisovat, je co ukazovat, policie hází z vrtulníku balíčky peněz, a nebo zase vysvětluje, že je nemůže den ze dne obstarat sta tisíce platebních karet, které by vložila do pražského deníku Metro. A tak se vlastně všichni mohou radovat. Tedy skoro všichni. Ti, kdo jsou přímo ohroženi se asi moc neradují. Ale ostatní, kteří nejsou v nemocnici, nemají tam nikoho blízkého a nechodí na severní Moravě přes most, ti si mohou připadat jako v napínavém filmu.

Novináři mají o čem psát a vysílat, nemusejí nic složitě zjišťovat, nad ničím moc přemýšlet a mohou dokonce podnikat různé akce. Třeba i s kamerou proniknou do nemocniční kuchyně, čímž demonstrují, že vyděračova hrozba je proveditelná. Diváci, posluchači i čtenáři hltají zajímavé zpravodajství a sledovanost utěšeně stoupá. A policie zasedá. Větší nebo menší štáby vymýšlejí jak rafinovaně vyděrače oblafnout a chytit a ministr vnitra rozdává na všechny strany uklidňující odpovědi.

Nejvíc se ovšem radují vyděrači. Stačí, aby otevřeli noviny nebo si pustili rozhlas či televizi a hned zjišťují, že se o nich mluví a píše, že jsou v centru pozornosti. Staly se hvězdami, i když o tom vědí jen oni sami. Publicita je svůdná.

Proč se takovým případům věnují média, to je vcelku srozumitelné. Proč však policie s vyděrači nejen vyjednává, ale ještě tak ochotně poskytuje všemožné informace sdělovacím prostředkům, to už je pochopitelné méně. Těžko si přece někdo může představovat, že kdyby vyděrač opravdu chtěl vyhodit do povětří most nebo otrávit jídlo v nemocnicích, zabránilo by mu v tom, kdyby dostal zaplaceno. Rozumnější pochopitelně je mosty a nemocniční kuchyně hlídat a snažit se vyděrače najít a potrestat.

A v tom je právě ten vtip. Skutečným úkolem policie je snažit se zabránit zločinům a stanou-li se, najít jejich pachatele. Ani jedno z toho se neprovádí prostřednictvím sdělovacím prostředků. Právě naopak. Dělá se to skrytě. Tak aby o tom zločinec nevěděl.

Jenže poučka, že publicita je svůdná, neplatí jen pro vyděrače. A tak ministr vnitra chlácholí veřejnost, a opakuje to, co by mělo být samozřejmé a občas se pro změnu zatváří tajemně, nebo se pousměje a ujistí nás, že všechno se veřejnost dozvědět nemůže.

Výhrůžkám se pochopitelně zabránit nedá. A zájmu médií nejspíš taky ne. Jediný, kdo může, v těch politováníhodných příbězích, změnit chování jsou policisté. Měli by být v kontaktech s médii podstatně zdrženlivější. Vyděrači by tím přišli o to, o co jim podle všeho jde nejvíc. O pozornost veřejnosti a zvrácený pocit slávy.

A vůbec první, kdo by si měli v této věci uložit bobříka mlčení, jsou samozřejmě ministr vnitra Stanislav Gross a policejní prezident Jiří Kolář. Kdyby novináři předem věděli, že od nich uslyší jen střízlivou a pokaždé stejnou odpověď, že policie dělá všechno co je potřeba, neobraceli by se na ně tak často a zpravodajství by se mohlo věnovat důležitějším věcem. Jenomže ti dva pánové svá mediální vystoupení pokládají za součást své práce, své kariéry.

Je to přece něco, co jim zajišťuje přízeň veřejnosti. A přízeň veřejnosti je zase prostředek, který jako by dokazoval, že jsou úspěšní a tudíž svou práci dělají dobře. Jenomže úspěšnost policie a ministra vnitra by se měla měřit výhradně jejich účinností. Nikoli mediální slávou. Jediná sláva, která by policistům od shora až dolů v tomto případě slušela, by byla sláva, jíž by se jim dostalo, kdyby vyděrače dopadli a předali k potrestání.

Všechno to vystupování v médiích však zločincům jen nahrává a dodává jim chuť k dalším a dalším zvráceným výhrůžkám a požadavkům.