Útěky z břicha
Cizopasný červ strunovec Paragordius tricuspidatus ovládá své hmyzí hostitele jako poslušné loutky. Když se na konci svého vývojového cyklu potřebuje dostat do vody, zařídí si to celkem jednoduše. Donutí kobylku či cvrčka, jejichž tělo obývá, aby skočili do vody a utopili se. Ve vodě ale čeká na tonoucí hmyz řada nenasytných úst, která cvrčka-sebevraha spolknou i s cizopasníkem. Ani pak není pro strunovce nic ztraceno.
Strunovci patří mezi nejzdatnější manipulátory živočišné říše. O tom, co provádějí svým obětem, by si mohl nechat i ten největší mistr propagandy jenom zdát. Tito nitkovití živočichové žijí volně ve vodě, kde se páří a kladou vajíčka, z nichž se líhnou parazitické larvy dlouhé asi desetinu milimetru. Ty si musí najít vhodného hostitele. Hledají jej obvykle v okolí řek. Mnozí volí hmyz žijící ve vodě, například brouky potápníky. Larvy strunovce Paragordius tricuspidatus se vyvíjejí v těle zapřísáhlých suchozemců, tedy cvrčků či kobylek. Nakonec vyplní dospělý strunovec celé hostitelovo tělo a je připraven k volnému životu ve vodním živlu. Jenže jak se tam má dostat?
Strunovec Paragordius tricuspidatus vyřešil tenhle problém geniálním trikem. Postará se o to, aby se v mozku cvrčka či kobylky pozměnilo spektrum vyráběných bílkovin. Dramaticky se tak změní i fungování mozku a chování postiženého hmyzu. Cvrček či kobylka teď mají například velký problém s orientací a určením, kde je "dole" a kde "nahoře". To je nakonec přivede až ke skoku, jakého by se za normálního stavu vyvarovali - k sebevražednému skoku do vody. Jakmile se hmyzí sebevrah smočí, začne z něj pomalu vylézat dlouhý dospělý červ.
Opuštění těla hostitele je pro strunovce kritický okamžik, protože jeho hmyzí hostitel často neunikne pozornosti ryb i žab, kteří hledají něco k snědku. Ti často spolknou hmyzího hostitele i s parazitem. Teď teprve prokáže strunovec své schopnosti v osnování útěků, za jaké by se nemusel stydět ani Edmont Dantes alias hrabě Monte Christo. Osvobodí se obvykle během deseti minut. Dokončí únik z těla cvrčka a pokračuje v cestě na svobodu z rybích či žabích útrob. Z ryb vylézá do volné vody žaberními otvory nebo nozdrami. Z těla žáby se dostává ven nozdrami nebo i tlamou. V přírodě jsou podobné "útěky z břicha" skutečnou raritou.