Útěky z břicha

Strunovci patří mezi nejzdatnější manipulátory živočišné říše. O tom, co provádějí svým obětem, by si mohl nechat i ten největší mistr propagandy jenom zdát. Tito nitkovití živočichové žijí volně ve vodě, kde se páří a kladou vajíčka, z nichž se líhnou parazitické larvy dlouhé asi desetinu milimetru. Ty si musí najít vhodného hostitele. Hledají jej obvykle v okolí řek. Mnozí volí hmyz žijící ve vodě, například brouky potápníky. Larvy strunovce Paragordius tricuspidatus se vyvíjejí v těle zapřísáhlých suchozemců, tedy cvrčků či kobylek. Nakonec vyplní dospělý strunovec celé hostitelovo tělo a je připraven k volnému životu ve vodním živlu. Jenže jak se tam má dostat?

Strunovec Paragordius tricuspidatus vyřešil tenhle problém geniálním trikem. Postará se o to, aby se v mozku cvrčka či kobylky pozměnilo spektrum vyráběných bílkovin. Dramaticky se tak změní i fungování mozku a chování postiženého hmyzu. Cvrček či kobylka teď mají například velký problém s orientací a určením, kde je "dole" a kde "nahoře". To je nakonec přivede až ke skoku, jakého by se za normálního stavu vyvarovali - k sebevražednému skoku do vody. Jakmile se hmyzí sebevrah smočí, začne z něj pomalu vylézat dlouhý dospělý červ.

Opuštění těla hostitele je pro strunovce kritický okamžik, protože jeho hmyzí hostitel často neunikne pozornosti ryb i žab, kteří hledají něco k snědku. Ti často spolknou hmyzího hostitele i s parazitem. Teď teprve prokáže strunovec své schopnosti v osnování útěků, za jaké by se nemusel stydět ani Edmont Dantes alias hrabě Monte Christo. Osvobodí se obvykle během deseti minut. Dokončí únik z těla cvrčka a pokračuje v cestě na svobodu z rybích či žabích útrob. Z ryb vylézá do volné vody žaberními otvory nebo nozdrami. Z těla žáby se dostává ven nozdrami nebo i tlamou. V přírodě jsou podobné "útěky z břicha" skutečnou raritou.