Ustojí americký dolar své dominantní postavení nebo bude muset ustoupit?

Tehdy měl údajně francouzský prezident Sarkozy prohlásit že " Dny jedné měny-rozuměj amerického dolaru - jsou u konce". Podobné prognózy se ozvaly i z jiných úst.

Na setkáních prominentních ekonomů v Davosu se už v letech 2005 a 2006 vynořily obavy, že disproporce a nevyváženost v americké ekonomice jsou tak obrovské, že to může špatně skončit. Nicméně obavy byly uklidňovány konstatováním, že pokud bude trvat poptávka po dolarech a pokud se bude dařit omezovat deficit na běžném účtu, tak ohrožení není tak vážné.

Známý finančník Soros ale už v dubnu 2007 v české sněmovně varoval, že zpomalování tempa růstu americké ekonomiky může snížit ochotu investorů kupovat a držet americký dolar, a to následně značně oslabí dolar. O rok později pak v únoru v Davosu prohlásil, že končí 60 leté období úvěrové expanze založené na tom, že dolar je světovou rezervní měnou. Důvod ? Svět ztrácí zájem akumulovat dolary.

V polovině letošního dubna v rozhovoru pro Reuters Financial Television Soros obvinil dolar, že zneužíval svého postavení hlavní mezinárodní rezervní měny, protože americká společnost spotřebovávala o 6,5 procenta více než produkovala. A vyslovil myšlenku, že v této pozici by dolar mohl být nahrazen nástrojem již existujícím, který se nazývá " Zvláštní právo čerpání" neboli tzv. SDR ( Special Drawing Rights) a používá se jako jednotná měna nebo spíše zúčtovací jednotka v rámci Mezinárodního měnového fondu. Hodnota SDR se odvozuje od průměrné hodnoty světových měn nejvíce používaných v mezinárodním obchodu neboli od měnového koše obsahujícího americký dolar, euro, japonský jen a britskou libru.

Ani to ale není nová myšlenka. Tyto úvahy zaznívaly prý už dříve. Důkladněji toto téma zpracoval guvernér čínské centrální banky Čou Siao Čchuan, a to v prvním ze série tří článků v nichž prezentuje svou a nepochybně i čínskou vizi, jak obnovit stabilitu a důvěru ve světové ekonomice. Články byly publikovány krátce poté, co se zúčastnil březnového londýnského setkání ministrů financi a guvernérů centrálních bank zemí tvořících skupinu G20. Podle autora je žádoucí reforma, která by vytvořila rezervní měnu, jež by nebyla spojena se žádným konkrétním státem a tím by si dokázala dlouhodobě zachovat stabilitu. Guvernér Čou soudí, že právě finanční instrument používaný Mezinárodním měnovým fondem představuje světlo v tunelu vedoucí k zásadní reformě mezinárodního měnového systému.

Guvernér Čou se ale ve své analýze ani slovem nezmínil o americkém dolaru. Avšak ekonom Čang Siao Ťing z Čínské akademie společenských věd to řekl naplno a adresně: Zavedení superměny umožní skoncovat s nadvládou amerického dolaru, protože jeho budoucnost je nejistá.

Stanovisko guvernéra Čoua mělo ve světě značný ohlas, a to jak v ryze odborných kruzích tak i v mediích. Jen u nás mu nebyla věnována skorem žádná pozornost.

Zástupce ředitele MMF John Lipsky prohlásil, že čínský návrh je třeba brát vážně, neboť vyjadřuje snahu zlepšit stabilitu světového finančního systému. Je to zajímavé už z toho důvodu, řekl Lipsky, že Čína zaujímá výjimečné postavení a protože guvernér Čou to předložil přiměřeným a uváženým způsobem. I sám Soros ve zmíněném interview širší využití SDR přivítal, neboť z dlouhodobého hlediska by bylo výhodné nahradit dolar mezinárodní účetní jednotkou.

Všeobecně se soudí, že čínské rezervy v zahraničních měnách dosazují výše 1,95 bilionu dolarů, čili jsou nejvyšší na světě. Z toho asi 70 % je uloženo v dolarových cenných papírech, především ve státních amerických dluhopisech. Zcela nedávno čínský premiér projevil veřejně určitou starost o bezpečnost takto uložených financí. Krátce na to ale jiný kompetentní vysoký čínský činitel ujistil Američany, že Čína bude zatím i nadále nakupovat americké dluhopisy, protože jsou spolehlivé, i když výnosnost je nízká. Nicméně někteří komentátoři spatřují v těchto nuancích signály vysílané do Washingtonu s varováním, že nelze donekonečna tlačit na Čínu, aby revalvovala svou měnu.

Čínské návrhy ovšem narazí na odpor Spojených států, protože dominantní postavení dolaru jim umožňuje zvládat jak rozpočtový tak i obchodní deficit, poznamenal komentář listu China Daily. Již 2. dubna otiskl list The New York Times odpověď amerického nositele Nobelovy ceny za ekonomiku z roku 2008 Paula Krugmana. Varoval Čínu, aby si nezahrávala s myšlenkou oslabení dolaru, neboť by to pro ní znamenalo velké ztráty kapitálu vloženého do dolarových cenných papírů. Upozornil, že Čína vlastní taková množství dolarů, že je nemůže prodat, aniž by srazila jejich hodnotu. Podle jeho názoru se Čína v důsledku své nepromyšlené politiky ocitla v dolarové pasti.

Čína si to ale nemyslí. Její státní tisková agentura Nová Čína zveřejnila 10. dubna zřejmě zásadní informaci, která uvádí úvahy o náhradní superměně do nových souvislostí a více osvětluje záměry Pekingu. Konstatuje, že na dubnovém zasedání G20 se čínský návrh na novou superrezervní měnu nesetkal s velkým zájmem, ale že jí o to vůbec nešlo. Především chtěla, jako největší věřitel USA, vyjádřit znepokojení nad americkou měnovou politikou. Projev čínského prezidenta Hu na jednání G20 prý nebyl signálem, že Čína si přeje, aby její měna suplovala dolar.

Čína je ale oprávněna, vzhledem k tomu, že je dnes třetí nejmohutnější ekonomikou světa, požadovat, aby její měna měla významnější postavení ve světě, oznamuje agentura Nová Čína. Podle čínských analýz by snahy o náhlé a překotné změny byly kontraproduktivní a proto byl vypracován plán postupných kroků rozložených na 30 let.

"Největší překážkou na cestě čínské měny - juanu - k tomu, aby se stala rezervní měnou, je to, že není plně konvertibilní" píše doslova agentura Nová Čína. Čína nyní zvažuje, jak to změnit.

Profesor a viceprezident Lidové univerzity v Pekingu Čchen Jü Lu se domnívá, že čínský juan by mohl dosáhnout plné konvertibility někdy kolem roku 2016 a předkládá časový plán jak dosáhnout statutu rezervní měny. V první dekádě rozšířit použití juanu v sousedních zemích a oblastech, ve druhé pak upevnit pozici čínské měny v Asii a ve třetí dekádě se stát rezervní měnou, uvádí agentura Nová Čína. Myslí tím zřejmě dosáhnout postavení jedné ze světových rezervních měn.

Jedno z opatření jak postupně obejít nebo nahradit dolar v obchodních transakcích jsou podle Pekingu tzv. swapy ( čti" swopy" ) používané ve styku se zahraničnímu partnery. V podstatě to znamená, že cizí centrální banky mohou poskytovat úvěry v juanech všem místním zájemcům o obchodování s Čínou. Tím odpadají rizika vyvolaná nestálostí směnných kurzů a snižují se i náklady transakcí a čínští exportéři nemusí vystavovat faktury v dolarech,vysvětluje Nová Čína. Dohody o měnových swapech už uzavřela Čína se šesti zahraničními centrálními bankami. Jako příklad se uvádí Malajsie,Indonésie a Argentina.

Stejnému cíli slouží zkušební programy zahájené v loňském prosinci mezi šangchajskou a kantonskou oblastí na jedné straně a Hongkongem a Macaem na straně druhé. Jde rovněž o možnost uzavírat obchody pouze v čínských juanech. Není to nic bezvýznamného - vzájemný obchod těchto regionů tvoří více než polovinu hodnoty celkové obchodní výměny v Číně.

Totéž se má zavést pro export z jihočínských provincií Kuang-si a Jün-nanu do zemí Jihovýchodní Asie. V menších objemech se tato přímá obchodní nebo měnová politika praktikuje od 90tých let minulého století v pohraničních oblastech s Vietnamem,Nepálem a Ruskem a dalšími pěti státy.

Čína si je vědoma nebezpečí spojeného s přílišnou závislostí na americký dolar, přiznává agentura Nová Čína..

Podle agentury to byl to právě guvernér čínské centrální banky Čou, který vyzval v březnu, aby se skoncovalo s vedoucím postavením amerického dolaru a navrhl alternativu. Jeho návrh vyvolal bouřlivé diskuse mezi světovými vůdci, ale zatím bylo jen více slov než činů, tvrdí agentura. Čouova myšlenka našla podporu u Ruska a Brazílie, ale zamítl ji Obama, který řekl, že si nemyslí, že zde vznikla taková potřeba.

Značné překvapení proto vyvolala zpráva z posledních dnů, že v rutinní zprávě Obamovy vlády určené pro kongres o mezinárodních měnových praktikách už Čína není osočována za to, že uměle, záměrně snižuje hodnotu juanu, aby získala obchodní výhody. Dříve byla tato kritika slyšet dnes a denně, americká vláda už několik let vytrvale a soustavně tlačila na Čínu, aby revalvovala,zhodnotila svou měnu. I Obama se k tomu v předvolební kampani připojil. Najednou ale zazněl smířlivý hlas, bylo konstatováno, že Čína se snaží a postupně hodnotu juanu posiluje. Komentátoři ale tvrdí, že to platilo jen pro rok 2008, zejména pro jeho první polovinu. Od začátku letošního roku je juan vůči dolaru stabilní, bez výkyvů. Zazněla ihned kritika a jsou kladeny otázky, co se vlastně stalo, co je to za politický obrat, že najednou není vhodné kritizovat a odsuzovat Peking za manipulace s vlastní měnou.

Co říci na závěr? Použiji citát ze statě Nové Číny."Mnozí experti soudí, že dolar neztratí své dominantní postavení přes noc. A proto není překvapením nebo zklamáním, že vůdci zemí sdružených v G20 nedospěli ke shodnému názoru na čínský návrh". Co k tomu dodat ? Jen slovo " Prozatím".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .