Ústavní soud prodloužil lhůty pro popření otcovství

Ačkoli v některých případech de facto zakládají právní fikci, a to pouze na základě doby, která uplynula od uzavření či ukončení manželství muže a ženy, mají i v době dostupných testů DNA svůj nezastupitelný význam. Snad s výjimkou trestního řízení není možné nikoho nutit do odběru biologických vzorků; jednalo by se o nezákonný zásah do osobní svobody a tělesné integrity jedince. Ne vždy také musí justiční orgány uznat test DNA jako nezvratný důkaz, jak se ukázalo v případě Zdeňka Slavíka, jenž po dlouhých pěti letech doputoval až k Ústavnímu soudu. Ten nyní rozhodl o zrušení šestiměsíční lhůty pro popření otcovství u dětí narozených v manželství.

Nález Ústavního soudu byl záhy po svém vydání některými médii označen jako opatření proti nevěrným manželkám. Takové zjednodušení nemusí být vždy namístě. Tzv. první domněnka otcovství, zakotvená v § 51 odst. 1 zákona o rodině, stanoví, že právním otcem dítěte narozeného za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku je manžel matky. S ohledem na relativně vysoký podíl manželství uzavíraných až v době těhotenství ženy toto nemusí být rozhodující. Podle některých odhadů však v Česku vychovává nevlastní dítě nevědomky až třetina mužů a lze předpokládat, že část z nich by se s matkami kukaččích dětí rozešla. Jejich práva je tedy zapotřebí chránit.

Příběh Zdeňka Slavíka začal na počátku roku 2004, kdy se jeho ženě narodil syn. Poté, co se manželka rozhodla odejít, začal mít pan Slavík pochybnosti a test DNA potvrdil, že není biologickým otcem dítěte. Na právní změnu stavu již však bylo pozdě a dodnes musí platit alimenty, byť od té doby dítě neviděl. Slavíkovi nepomohl ani podnět k Nejvyššímu státnímu zastupitelství na podání návrhu na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině. Zastupitelství neuznalo předložený důkaz v podobě testu DNA od soukromé laboratoře.

Na vině je tak § 57 odst. 1 zákona o rodině z roku 1964, který dává domnělému otci půlroční lhůtu pro popření otcovství. Po jejím uplynutí podle práva převáží zájem na řádné výživě dítěte. Socialističtí zákonodárci vycházeli z prostého argumentu, že je lepší, když alimenty platí muž cizí než žádný. V dnešní době je však takové ustanovení již dávno přežité. Genetický test otcovství přinese výsledky během několika dnů a laboratoře za něj žádají kolem pěti tisíc korun, což je proti soudy vyměřovanému výživnému zanedbatelná částka.

Nález pléna Ústavního soudu nyní nepřímo uložil zákonodárcům, aby do konce příštího roku zákon změnili a lhůtu prodloužili. Možností, jak změnu uchopit, je několik. Soudci Ústavního soudu v nálezu zmiňují úpravu platnou na Slovensku, kde šestiměsíční lhůtu jednoduše prodloužili na tři roky. Lhůta se však nadále počítá od narození dítěte. Naopak v Německu platí pro podání žaloby na popření otcovství lhůta subjektivní, která muži běží až od okamžiku, kdy se dozví, že není otcem dítěte. Obojí má svá zřejmá pro a proti.
Ochránci práv dětí se kloní spíše ke kratší lhůtě, která přináší dětem jistotu materiálního zabezpečení. Na druhou stranu i oni uznávají právo dětí na to znát své biologické rodiče a zejména pak žít v úplné a fungující rodině. Naopak právníci se kloní k jednoznačnému prokázání skutečného stavu a tedy i ochraně práv otců. Požadavky obou stran však mohou být splněny i současně. Právním otcům jde ve většině sporných případů o to, aby nadále nemuseli platit výživné. Již zaplacené alimenty ostatně ani zpět žádat nemohou. Na jejich místo pak může bez problému nastoupit otec pravý, biologický. Každá žena by měla znát možného otce dítěte a případně i přijmout odpovědnost, pokud se jej nepodaří nalézt.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.