Ústava měla zákonodárcům nedohodu o prezidentovi znemožnit

Nejde tedy ani tak o to, že se lobbuje, nabízejí obchody, vznikají fámy, přesvědčují se poslanci a senátoři a kandidáti se snaží zalíbit. To je v politice normální a jen úplný idealista by si mohl myslet, že to jde bez toho. Ani to příliš neznevažuje funkci prezidenta, jde přece o normální politickou funkci a o ní se prostě vede boj. Marně doufají i monarchisté, že by se věc dala řešit ustanovením krále. O jeho trůn by se vedl boj ještě lítější a v historii se tak mnohokrát dělo, a to nikoli ve slavnostně osvětleném Španělském sále, ale na bojišti.

Strany dělají jen to, k čemu existují, tedy vedou politický boj. A pokud je nikdo nenutí po určité době ho ukončit, protože prezident musí začít úřadovat, povedou ho stále. Protože politické strany a skupiny v nich prostě počítají s variantou, že volby se mohou a budou opakovat.

Ukázalo se to ostatně už v prvních volbách, kdy mnozí poslanci a senátoři jednoduše nehlasovali, protože počítali s tím, že druhé volby budou pro ně výhodnější. Příznivce expremiéra Zemana se s tím ani nijak netajili, do druhých voleb měl nastoupit jejich oblíbenec. Ústava neupravuje řádně, co se bude dít v případě stále opakovaných neúspěšných voleb, protože svým textem jakoby zákonodárcům důvěřuje, že se zachovají odpovědně a státotvorně a nejvýše ve dvou volbách prezidenta skutečně zvolí.

Při vyslovování důvěře vládě je Ústava nekompromisnější. Pokud Poslanecká sněmovna dvakrát nevysloví nově jmenované vládě důvěru, ztrácí prezident právo jmenovat premiéra vlády třetí a toto právo přechází na předsedu Poslanecké sněmovny. A pokud Sněmovna nevysloví důvěru ani vládě jím jmenovanému premiérovi, prezident ji může rozpustit a vypsat nové volby. Bohužel, při volbě prezidenta nic podobného neexistuje. Proto také politické strany počítají jako s legitimní alternativou, že se volby budou opakovat. Ústava by je měla nutit, aby prostě v omezeném počtu voleb a kol někoho zvolit musili. Politické strany by tak věděli, že v jednu chvíli prostě vyjednávání skončit musí.

Protože vyjednávání jsou legitimní, ale neměla by trvat přehnaně dlouho. Jinak dojde opravdu ke znevážení ústavní instituce prezidenta. Omezující klauzule pro zvolení asi nejsou vhodné, když je společnost natolik rozdělena, jako je rozdělena společnost česká. Nejpozději ze druhého kola by měl vyjít nový prezident. Jenže politické strany by souhlasily s podobnou novelou Ústavy za předpokladu, že by zvýhodnila jejich kandidáta. A podobný dojem zatím nemá žádná ze stran.

A tak mají v zásobě ještě jednu alternativu. Počítají totiž s tím, že neúspěšné volby budou další argumentem pro zavedení přímé volby. Právě do ní vkládají značné naděje pro svého kandidáta. O vyjádření vůle lidu jim zase tolik nejde a všechny to deklarují tak okatě, že z toho zůstává rozum stát. ODS například pro tento účel zcela změnila názor, když léta byla odpůrcem přímé volby.

Stejně se ale chovají i další politikové z jiných stran. Odpůrci Miloše Zemana v ČSSD počítají s přímou volbou proto, že právě v ní má nezanedbatelné naděje jejich původní kandidát, veřejný ochránce práv Otakar Motejl. KDU-ČSL zase spoléhá na svého kandidáta Petra Pitharta. V průzkumech veřejného mínění se oba objevují na předních místech. Stejně tak uvažují i navrhovatelé senátorky Jaroslavy Moserové, která nemá šanci být zvolena a ani se o to nijak nesnaží. Ona i její navrhovatelé a potažmo i voliči tedy jasně dávají signál veřejnosti, že si přejí krach druhých prezidentských voleb.

V pátek se tedy v důstojných prostorách Španělského sálu nemají sejít odpovědní zástupcové lidu, aby slavnostně sdělili jméno nástupce Václava Havla v prestižní funkci. Mají se sejít respondenti bleskového průzkumu, jaké naděje mají jednotliví kandidáti v nějaké budoucí, přímé volbě. To ovšem znevažuje funkci prezidenta rozhodně, stejně jako důstojné prostředí Pražského hradu.

Mnozí z těch, kteří s přímou volbou kalkulují, si přitom neuvědomují, že její výsledky mohou být úplně jiné, než se nyní jeví. Zradit je mohou především voliči. Poté, co jednotliví kandidáti a jejich prosazovatelé nyní předvádějí, se může stát, že volební účast bude podobná, jako v senátních volbách, tedy nízká. Druhé kolo prezidentských voleb mohou voličové úplně ignorovat, pokud se do něj nedostane jejich oblíbenec, jak se zhusta dělo v senátních volbách. Do hry může vstoupit nějaký populista, jako v senátním obvodu Znojmo. A stejně tak se mohou volebni preference změnit, až Klaus se Zemanem vyjedou do kampaně. Veřejný ochránci práv Motejl totiž talentem ke kampani příliš neoplývá.

To, co voliči tedy nyní asi nejvíce očekávají od svých zástupců, je asi vůle k nějaké dohodě, ať už bude jakákoli. To je ale zároveň asi to poslední, čeho se od nich skutečně dočkají.