Uspěje Lech Walensa jako vyjednavač v Bělorusku?
Psal se duben roku 1989 a v Polsku už bylo jasné, že se vláda tamních komunistů nazvaných Polská sjednocená dělnická strana blíží mílovými kroky ke svému konci. U takzvaného "Kulatého stolu" zasedli zástupci komunistů, vedeni generálem Wojciechem Jaruzelskim a opoziční Solidarity s Lechem Walensou v čele. Výsledkem jednání byla dohoda o prvních částečně svobodných volbách. Polský parlament měl dvě komory.
Zatímco do Senátu volili Poláci zcela svobodně, počet míst v Sejmu byl předem dán třem politickým opcím. 35 procent mandátů předem patřilo komunistům a jejich spojencům, stejný počet nestraníkům a zbytek třem vládou povoleným katolickým sdružením.
Solidarita komunisty porazila, její vůdce Lech Walensa obdržel Nobelovu cenu míru a později byl na jedno funkční období zvolen polským prezidentem. Přede dvěma dny oznámil, že by byl ochoten zprostředkovat něco na způsob nového kulatého stolu. Tentokrát v sousedním Bělorusku. Dosud těžko otřesitelná pozice tamního prezidenta Alexandra Lukašenka začíná poněkud slábnout. Neznamená to, že by ale mohl být svržen masovými demonstracemi typu Ukrajiny, nebo Gruzie.
Časy se ale přece jen mění. Kritika Lukašenkova režimu spíše přicházela ze zahraničí, zejména z Evropské unie a Spojených států. Na obhajobu minského diktátora naopak vystupovalo Rusko. Nejen na politickém poli, ale hlavně ekonomicky. Cena ruské ropy a zemního plynu byly pro Bělorusko směšná. Rusko bylo jistým a jednoznačně nejsilnějším hospodářským partnerem Běloruska. V minulém roce, což přiznal i prezident, ale přišlo následkem zvyšování cen plynu o 5 miliard dolarů. A to Moskva do budoucna hrozí Minsku zvýšením cen na celosvětovou úroveň.
Lukašenkovi se dařilo udržet v zemi relativní klid nejen represemi ze strany KGB vůči opozici, ale i následkem její nejednotnosti a také udržování snesitelné životní úrovně za zmíněné pomoci Ruska.
V nedávné studii provedené mezi generací Bělorusů v aktivním věku vyjádřilo 71 procent dotázaných názor, že je pro ně mnohem důležitější zvyšování životní úrovně, než posilování opozice a stále silnější dominance Ruska.
V posledních dvou letech se ale začalo ukazovat, že ekonomické zvýhodňování Moskvy Bělorusku může mít vbrzku svůj konec. Ceny dodávek ropy a zemního plynu rostou a Rusko dává jednoznačně najevo, že hodlá postupně ovládnout klíčové oblasti sousedova hospodářství -energetiku a bankovnictví. Rostoucí ceny surovin by mohly v Bělorusku postupně způsobit hospodářskou krizi. A ta by pro Lukašenka byla nebezpečná. Začal by být možná tlačen ke zdi.
Od počátku roku se začínají objevovat, byť zatím slabé náznaky ústupků. Prezident poslal do penze dva dosavadní režimní v uvozovkách "jestřáby." Šéfa Rady národní bezpečnosti Wiktara Szejmana a šéfa prezidentské kanceláře Henadzia Niawyhlasa.
Na jaře připustil, že by v parlamentu mohli zasednout i zástupci opozice. Ta se v posledních měsících snaží sjednocovat. Úřady odmítly registrovat pouze tři ze sto tří kandidátů opozice, během voleb minulých něco nepředstavitelného. Lukašenko ani nijak neomezil počet pozorovatelů OBSE během hlasování. I když hodlá povolit registraci jen těm sdělovacím prostředkům, které nebudou, jak prohlásil šířit o Bělorusku pomluvy.
Opozice přesto zvedá hlavu a právě proto se pokusila požádat Lecha Walensu o zprostředkování kulatého stolu. Prezident Lukašenko se zatím nevyjádřil. A s ohledem na fakt, že hlasování proběhne už koncem příštího měsíce je možná už na něco takového pozdě.
Polský kulatý stůl probíhal v době často chaotického rozpadu východního bloku. Lukašenko byl sice poprvé zvolen za prezidenta svobodně, nicméně od té doby vládne 14 let jako diktátor za pomoci dekretů, změn zákonů a ústavy. Lukašenko se nyní snaží napodobit Rusko, založení strany Bílá Rus. Něco na způsob Jednotného Ruska, vytvořeného bývalým prezidentem Vladimírem Putinem. Toto uskupení jednoznačně dominuje Dumě, která se tak stala pouhým nástrojem realizace záměrů současného prezidenta Medveděva a premiéra Putina.
Bývalý polský prezident Alexander Kwašniewski varuje Lecha Walensu před přílišným optimismem. Cesta Běloruska k demokracii bude podle něj ještě příliš dlouhá. Lech Walensa ale tvrdí, že Lukašenka dokáže přesvědčit a že se mu jeho záměr podaří. Odhadovat to není snadné. Opozice nemá masovou podporu Bělorusů, kterou nabízeli Solidaritě Poláci během jednání s komunisty. A ani slibovaná tlustá čára za minulostí nemusí být v případě Běloruska reálná. I Lech Walensa přiznal stín pochybnosti o svém úspěchu. V polských novinách Dziennik prohlásil: "Netlačte mne do předčasných závěrů. Nehodlám porcovat medvěda, který stále ještě klidně běhá po lese."
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.