Úsilí o tvrdou regulaci bankovního sektoru pokračuje v EU i ve světě

Jeho varování bankovnímu sektoru, které přinášejí všechna média, bylo reakcí na prosakující zprávy, že téměř zbankrotovaná RBS, neboli Royal Bank of Scotland, kterou nyní ze sedmdesáti procent vlastní stát, tedy daňoví poplatníci, chystá vyplacení prémií vyšším manažérům v celkové výši více než miliardy liber, podle dosavadních zvyklostí rozmařilého bankovního sektoru. Stejně tak údajně chystá prémie pro vlastní zaměstnance i další částečně znárodněná bankovní skupina Lloyds a obě požádaly o schválení orgán ministerstva financí UK Financial Investments, který je nyní řídí.

Jak známo, platy a prémie v bankách -- a to nejen v Británii -- neměly v posledních letech velmi často žádný vztah k výdělečnosti bank a staly se jakýmsi všemi očekávaným automatickým třináctým platem. Zazobaní bankéři, kterým Angličané říkají ,,tlusté kočky'' pobírali prémie až ve výši dvacetinásobku platu třeba vrcholných kardiochirurgů, jak ve stejném zmíněném programu poznamenal stínový ministr financí George Osborne. Stejně tak pobírali podobné prémie všichni ti tzv ,,traders'', nebo-li obchodníci s nejrůznějšími derivativy a v operacích tzv. ,,short selling'', často to spekulacemi na nákup akcií na dluh a na jejich pád a zpětnou koupi, či sázkami na růst a pád cen surovinových zdrojů, či toho či onoho podniku. Jejich prémie byly dosud založeny na výsledcích okamžitých, pro ně osobně neriskantních spekulací, neb v sázce byly vždy ne jejich peníze, ale majetek bank a pochybné investice na trhu nemovitostí v Americe, a prémie byly vypláceny bez ohledu na úspěch hospodaření v celoročním měřítku. Odstrašujícím příkladem je dodnes série transakcí takového mladého úspěšného ,,tradera'' Jerome Kerviela z francouzské Societe Generale, který způsobil bance ztráty ve výši téměř pěti miliard euro. Návrh britského regulátora FSA, že v rámci utužení bankovního dohledu zveřejní jména všech institucí, jejichž zaměstnanci se v pochybných operacích ,,short-selling'' angažují, mnohé z těchto spekulantů údajně nyní patřičně vystrašil.

Problémem pro britského ministra financí ovšem je, že někteří bankeři mají takové prémie nasmlouvány v zaměstnaneckém kontraktu a to se nedá změnit. Navíc, vláda by musela vymyslet způsob jak prémie okrouhat všem bankám, i těm méně neúspěšným, jako třeba Barclays Bank, která v pondělí ohlásila výdělek šest miliard liber za uplynulý rok, i když suma je o 14 procent nižší než rok předtím. Akcie banky poklesly za stejné období o téměř 80 procent a přes okamžitý růst, coby reakci na výsledek hospodaření, experti očekávají různé skryté odpisy a nezní tak optimisticky. Příkladem ministru Darlingovi by mohla být Francie, kde se v obavách z tvrdých vládních kroků banky dohodly na etickém kodexu odvětví, zahrnujícím prémie a omezujícím výdělky zmíněných ,,traders'' na základě nového celoročního hodnocení a vláda by jej měla co nejdříve schválit. Prezident Sarkozy je údajně spokojen a bude prý navrhovat, aby kodex přijaly ostatní členské země unie. To ale u Britů asi nezmírní jeho negativní hodnocení, poté co ostře odsoudil snížení daně z přidané hodnoty o dvě procenta premiérem Brownem. Tento Brownův ,,ukvapený'' krok ,,zaměřený na domácí politickou scénu'' ovšem kritizovalo i několik evropských ministrů financí jako chybu, kterou oni nemíní opakovat, neb prý nic nevyřešila. Jak známo, Sarkozy je zastáncem nikoli daňových úlev a tedy vlastně plateb soukromému sektoru, ale investic do infrastruktury, jako dálnice, železnice a podobně, které po ukončení krize zvýší národní bohatství. Brown však podle Sarkozyho takto postupoval, neboť Británii už žádný průmysl nezbyl -- podle statistik je na tom ale Francie rozhodně hůř.

Na jakých opatřeních se tedy budou Evropská unie a také celá G20, jejíž setkání se pomalu blíží, vůbec schopné dohodnout, je -- jak je vidět -- stále ve hvězdách. Situace je velmi problematická i z toho důvodu, že v londýnské City se údajně nyní proslýchá, že další tři země Eurozóny, tedy skupiny zemí Evropské unie se společnou měnou euro, stojí před bankrotem, podobým islandskému či maďarskému. To by nejen znamenalo značný pokles či pád eura, ale i obrovskou mezinárodní záchrannou operaci s účastí Mezinárodního měnového fondu s nepříliš jistými výsledky. Jak by na to reagovala celá unie a ona G20, je dost těžké si v podmínkách už i tak bolestivé krize vůbec představit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .