Úplně nový kapitalismus

"Moskva skepticky hodnotí význam Evropské unie," hlásá titulek pátečního vydání deníku The Financial Times. Deník uvádí názor ruského politologa Vjačeslava Nikonova, jenž vyjmenovává tři základní slabiny Unie: nedostatek strategické prozíravosti, deficit přírodních zdrojů a názorovou úzkoprsost. Na ruské poměry prý je Unie strukturou archaicky socialistickou. Uznejte, když Rus takto hodnotí Evropskou unii, je v tom kus hořké ironie. Otázkou je, zda ta ironie je jenom hořká, nebo také pravdivá.

Socialismus přitom jistě není myšlen jako stranická příslušnost, spíše jako způsob myšlení, který se může vyskytovat u lidí různých politických orientací. Takový francouzský prezident Nicolas Sarkozy je vyhlášeným pravičákem, leč uvažuje jako krejčík Zápotocký z doby před sto lety. Francouzská auta prý mají být vyráběna ve Francii, pokud jsou tam i prodávána.

Jak si asi představuje evropskou integraci tento politik s nadprůměrným sebevědomím, ale podměrečným rozhledem? Asi tak, jako si ji představoval Napoleon Bonaparte, jako soustátí sjednocené pod jeho dlaní, v němž každý má zaručeno právo dobrovolně položit život za velikost Francie.

Vrchnostensky přísný Francouz kýve přitom na Českou republiku, jejíž obyvatelé byli celou dobu přesvědčováni, že se v zájmu integrace mohou bez obav vzdát všech svých tradičních výrob - cukrovarnictví, sklářství, tkalcovství - a že aspoň to montování francouzských aut jim za to bude dovoleno. Nicolas Sarkozy mluví o úplně novém kapitalismu, který on postupně zavede v celé Evropě. Nemůže se divit, že některým tento nový kapitalismus připadá jako docela starý socialismus. A že se nejeden Evropan cítí jako ten vězeň z anekdoty, co po léta dloube nabroušenou lžící do vězeňské zdi, jen aby zjistil, že se prokopal do vedlejší cely.