Umírněný skotský ekonom a ministr financí všech Blairových vlád je novým premiérem Británie

Poté, co byl v neděli na stranické konferenci zvolen na Blairovo doporučení vůdcem strany, a po dnešním převzetí pečetí úřadu z rukou královny, které jí pár hodin předtím odevzdal Blair, se tedy 56ti letý Skot, takto syn protestantského duchovního, ujímá vedení země. Má značnou výhodu v tom, že posledních deset let fakticky řídil britské hospodářství a že coby Blairův přítel viděl do řízení země více než jakýkoliv jiný nováček v křesle premiéra a bude tedy velmi zajímavé, jak si bude počínat.

Už ve svém nedělním projevu po zvolení vůdcem na stranické konferenci Brown více než naznačoval, že bude dělat věci jinak než Blair, což je ale podle odborníků v dané situaci "vystřídání za provozu", kdy se nový vůdce prostě musí od starého takticky distancovat, zcela normální. Odborníci také poznamenávají, že politicky je Brown, jako většina skotských labouristů, poněkud více egalitařsky nakloněn a tedy blíže levici strany než Blair. O tom svědčí i rostoucí veřejné výdaje i zadlužení státu během let jeho vedení hospodářství i nejnověji jeho různé výroky po zvolení stranickým vůdcem. Na druhé straně, většina jeho rozpočtů byla pozoruhodně blízko vyrovnání a zadlužení státu má prý postupně klesat v dalších rozpočtech příštích let, centrální banka mu vděčí za kompletní nezávislost a ekonomika země se po deset let jeho vlády nad financemi těšila trvalému růstu. Co do politických plánů, Brown konferenci sdělil, že hodlá i nadále podporovat systém národního zdravotnictví, rovnost příležitostí pro všechny ve školství, sociální bydlení a podobně, a že hodlá "dát straně duši". To si někteří experti vykládají jako návrat k levicovým kořenům, přestože Brown úmyslně zdůraznil, že nepůjde o žádný návrat k "politice, která v minulosti selhala". Designovaný premiér se zároveň několikrát zmínil o "morálním kompasu" pro mladou generaci. Experti se domnívají, že v intencích kreda svého otce bude Brown klást důraz nejen na sociální spravedlnost a práva, ale i na občanské povinnosti

Nedělní konference přinesla i dvě překvapení. Prvním bylo, že Brown jmenoval dosavadního ministra dopravy Douglase Alexandra volebním koordinátorem strany, prý aby byla "připravena nejen bojovat o vítězství, ale také volby vyhrát, kdykoliv je premiér vypíše". Odborníci to považují za náznak Brownova rozhodnutí volby vypsat jakmile ukáží průzkumy veřejného mínění, že si v nich labouristé vedou tak dobře jak je tomu - prý dočasně a díky změně -- právě nyní. Pak by se volby konaly nikoli až v řádném termínu za dva roky, ale třeba už v roce příštím. Druhým, ne pravě milým překvapením pro Browna bylo zvolení výrazně levicové aktivistky Harriety Harmanové místopředsedkyní strany místo ministra školství Alana Johnsona. Stalo se tak sice až v pátém kole volby, kdy vážky v její prospěch přechýlilo přerozdělení hlasů stoupenců dalších čtyř levicových kandidátů rozdílem pouhých osmi desetin procenta hlasů. Brown jí však podle zvyklostí pověří předsednictvím strany a nikoli usazením do prestižnějšího vicepremiérského křesla, i když ona bude mít právo účastnit se jednání kabinetu.

Co se týče Evropské unie, Brownova podezřívavost vůči ní a trvalý odpor proti euru, v jehož zavedení Brown doposud zjevně spatřuje diktaturu Evropské banky nad hospodářstvím členských zemí jsou -- na rozdíl od Blairova eurooptimismu -- dobře známy. Proto Brown před několika lety přinutil Blaira uznat nutnost splnění několika tvrdých ekonomických podmínek, které přijetí eura odsunují na mnoho let do budoucnosti. Brown tvrdí, že není možné, aby při rozdílnosti hospodářského cyklu v různých zemích a při nemožnosti vyrovnávat hospodářské výkyvy pomocí výměnného kurzu zaniklých měn pouze jednou platnou úrokovou mírou pro celý "Euroland", euro neskrývalo nebezpečí dlohodobější nestability. V tom se ovšem shoduje s mnohými experty, kteří navíc tvrdí, že euro je dnes příliš nadhodnoceno. Není také bez zajímavosti, že na pozadí jednání summitu Evropské unie v uplynulém týdnu to byl právě Brown, který měl zpozorovat pokus francouzského prezidenta Sarkozyho změnit text dohody a důrazně trvat na tom, aby podmínka volné hospodářské soutěže uvnitř unie byla opět patřičně zdůrazněna. Brown ovšem s dohodou ze summitu unie bude ještě mít potíže, neboť většina Britů se prý domnívá, že do něho byla vpašována odmítnutá euroústava. Až tedy bude text zanedlouho plně zveřejněn, bude v případě prokázání tohoto faktu Brown opozicí nucen o jeho schválení vypsat referendum - podobně jako v Irsku -- a to bez ohledu na následky odmítnutí pro celou unii.

Co však bude pro premiéra Gordona Browna poměrně jednoduché bude sestavení vlády, přičemž se očekává, že ta zítřejší bude jen poněkud pozměněnou podobou vlády Blairovy. Jisté překvapení ovšem už minulý týden vyvolala Brownova nabídka ministerského křesla Severního Irska bývalému vůdci Liberálních demokratů lordu Ashdownovi, údajně ve snaze o rozšíření přitažlivosti nové vlády širší veřejnosti. Nabídku ovšem Ashdown i jeho stranický šéf Campbell odmítli a navíc byl za to Brown kritizován vlastními straníky, neboť prý to urazilo nynějšího ministra pro provincii Petera Haina. Brownowo premiérování tedy nezačíná právě hladce, i když bude lepší se soudy počkat a poskytnout mu oněch tradičních sto dní hájení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .