Umějí křesťané pomáhat?

Jak zvládají humanitární i rozvojovou pomoc křesťanské neziskové organizace? Například Charita Česká republika pomáhá až v dalekém Mongolsku. Tamní zaměstnanci pracují na různých projektech, které se snaží řešit aktuální, nově vzniklé i přetrvávající problémy v mongolské společnosti. Třeba neutěšenou situaci mongolských pastevců, vysvětluje Uyanga Chimgee: „V roce 2009 došlo v Mongolsku k přírodní katastrofě, které místní lidé říkají dzut. My jsme se snažili pomoci domácnostem pastevců, které byly nejvíc postiženy. Ještě upřesním, co se stalo – v květnu roku 2009 přišly z ničeho nic silné mrazy. Při té přírodní katastrofě pomrzlo mnoho dobytka a to pro pastevecké rodiny znamená bídu a hlad.“

Zvířata uhynulá v důsledku mrazu v Mongolsku v květnu 2008|foto: Charita ČR

Charita ČR se v Mongolsku zaměřila na 40 pasteveckých domácností, což znamená asi 2 tisíce kusů dobytka. Také podpořila šest skupin pastevců, kterým pomohla s tím přeorientovat se na jiný typ podnikání.

V Mongolsku se u pastevců neurčuje počet lidí, ale domácností. Zatímco ministerstvo zemědělství má přesná čísla ohledně kusů dobytka, neví se, kolik lidí se o ně stará. Ale jsou k dispozici údaje o počtech pasteveckých rodin.

„My jsme se zaměřili na ty nejvíc zasažené rodiny. Předávali jsme jim hlavně znalosti, ale i hmotnou pomoc. Každá domácnost, kterou jsme zařadili do humanitárního projektu, dostala asi dva milióny mongolských turiků,“ doplňuje Uyanga Chimgee. Tato částka odpovídá asi 30 tisícům českých korun.

Mongolské děti|foto: Charita ČR

Mongolský venkov je velmi specifický, mimo jiné tím, že všechno má svůj pevný řád. Od pozdravu až po způsob, jakým se vchází do jurty. Souvisí to s náboženstvím, říká student mongolistiky Albert Radovan: „Oficiální náboženství v Mongolsku je buddhistický lámaismus, ovšem u pastevců se setkáváme s tradiční formou lidové víry.“

Jedním z problémů Mongolska je strašně nízká zalidněnost země. To se týká hlavně rurálních oblastí, kde se pastvci pohybují podle toho, jak rychle jejich stáda ovcí, koz, krav a velbloudů spásají trávu.

Na jeden kilometr čtvereční připadají necelí dva obyvatelé, podotýká vedoucí mise Charity Česká republika v mongolském Ulánbátaru Cyril Jaurena: „Lidé jsou roztroušení po velké ploše, žijí strašně daleko od sebe. Sociální služby, jako je vzdělávání nebo právě zdravotnictví, jsou potom samozřejmě velmi nákladné. Mít v okresech nemocnice, které by byly v dobrém stavu, s kvalifikovanými lékaři, je k nezaplacení. Mongolsko sice začíná profitovat z narůstajícího počtu důlních společností v zemi, ale plnění státní kasy je zatím pořád v počátku. Mongolové zatím nevyřešili otázku, jakým způsobem přerozdělovat daně, jestli bude z důlní činnosti prosperovat jen privilegovaná menšina, nebo jestli vznikne nějaký sociální systém, ze kterého by mohli těžit i ti nejchudší.“

Momentálně má Charita ČR v Mongolsku tři projekty. „Máme jeden větší a dva další projekty, které jsou menší. Jeden z nich se zaměřuje na zdraví obyvatel v provincii Dzavchan a další na vzdělávání pastevců, ten máme na východě Mongolska, konkrétně v Chentíském a Süchbátarském ajmagu,“ vypočítává Cyril Jaurena.

Světový humanitární den

Světový humanitární den se slaví 19. srpna – ve výroční den pumového útoku na ústředí OSN v Bagdádu, při němž v srpnu 2003 zahynulo 22 humanitárních pracovníků OSN, včetně zvláštního představitele GT OSN v Iráku, jímž byl brazilský diplomat Sergio Vieira de Mello.

Cílem Světového humanitárního dne je připomenout trvající humanitární problémy ve světě, představit práci humanitárních organizací i jednotlivců a vzpomenout na ty obětavé lidi, kteří byli při pomoci druhým napadeni či dokonce připraveni o život.