Úděl chytré Horákyně v podání ČSSD a ODS

Jde v nich totiž v zásadě o to, aby veřejnost uviděla své politické strany v plném bojovém nasazení. Silná slova padají na jedné i druhé straně, aby pak opět došlo ke slavnostními padnutí si do náruče. K čemu jsou vlastně taková jednání, kde obě strany se halasně vzájemně postraší a jede se dál?

Proč taková jednání obě strany vůbec organizují, copak svá stanoviska neznají už dávno předem?

ČSSD přece dobře ví, že ODS se nelíbí stav státních financí, že se jí nelíbí nečinnost vlády v oblastní snižování daňové zátěže a mandatorních výdajů, že se jí nelíbí liknavost v oblasti penzijní reformy.

Poslanci obou stran se přece dobře znají a na tato témata se obden hádají v Poslanecké sněmovně. Ta je ostatně k něčemu takovému přesně určena. Proč k tomu potřebují ještě další fórum - zvláštní jednání, kde se beztak neuděje nic nového?

Odpověď není složitá. Jednání jsou potřeba, aby se zkrátka něco dělo, jak praví stará moudrost. Je to divadlo pro veřejnost, ve kterém mají obě strany možnost předvést, jak se berou za své voliče, když ty už mají často pocit, že obě strany jim začínají splývat.

Jejich vedení tedy dramaticky sezvou novináře, ti obklíčí příslušný objekt, vyzvídají ze všech protagonistů, co se vlastně děje a ti s tajemnými úsměvy mizí v jednací síni, když předtím, ovšem na jiným místech, pronesli pár ostrých slov na adresu protistrany.

Pak novináři čekají, klábosí, pijí kávu, usínají v křeslech, případně, jako před rokem, mrznou někde venku. Špičky obou stran pak blahosklonně vyjdou ven, prozradí, že jednání byla tvrdá, ale že k dohodě velmi obtížně, ale přesto došlo. A jejím výsledkem je, že vše zůstává tak nějak při starém, jak to bylo dosud. Jen někdo něco rychleji předloží a obě strany budou o něco více usilovat, než předtím.

Jeden novinářský kolega přišel s podnětnou myšlenkou - nestálo by za to, aby novináři na tuto podivnou hru politiků nepřistoupili a jednání, kde se nic stejně nedohaduje, prostě ignorovali?

Přece to, že se někdo s někým jen sejde, není pro moderního novináře zpráva, to bývalo možná za komunismu, kdy tisk byl ještě kolektivní agitátor. Tehdy bylo zprávou každé zdvořilostní setkání toho soudruha s tím soudruhem, každý blahopřejný telegram partnerské dělnické straně na druhé straně zeměkoule.

Teď by tomu mělo být snad jinak. Řekněte jasné slovo, páni politikové, a pak teprve budeme informovat, měli by si říci současní novináři.

Že se někde pouze scházíte, to je vaše stranická věc, pro občany této země bude zajímavé, až budete opravdu řešit jejich problémy.

Jiný novinář zase jednou řekl, že mu česká politická scéna připomíná zvolna rezavějící a potápějící se loď, kde posádka, místo aby cestujícím po pravdě řekla, jaký je stav lodi a jak se podle něj musejí zařídit, dohaduje se vzájemně, kdo vlastně loď řídí, kdo má za co odpovědnost, kdo koho čím poškodil. A cestující se dovídají pouze o tom, že se sešel kapitán lodi s prvním důstojníkem a že se dohodli, že to celé budou nějak řešit. Možná.

Ale dosti přirovnání. Po pátku je jasné, že všechny předchozí úvahy o oposiční smlouvě a jejím vypovězení jsou jen takovými tetřevími tanci. Tato smlouva vydrží do voleb a i pravděpodobný budoucí předseda ČSSD Vladimír Špidla se prý zavázal, že ji nebude zpochybňovat. Jeho ČSSD tedy nebude před příštími volbami svobodná a bez závazků, jak ještě nedávno tvrdil.

V nižších článcích obou smluvních stran bylo toto sdělení přijato vcelku klidně a apaticky, což je v příkrém rozporu s tím, co se o oposiční smlouvě soudilo ještě nedávno. I to je důkaz, že jde o divadlo a nic jiného. Výjimku snad tvoří jen pražská organisace ODS, která ústy svého předsedy Bürgermeistera prý přijala s rozpaky tento způsob pokračování smlouvy. Vnímá to prý jen jako odložení problému a bojí se, že ČSSD byl vystaven bianco šek.

Je nutné dodat, že nikoli poprvé.

ČSSD nejspíš opět nebude ochotna a ani schopna splnit to, co jí ODS nařizuje. Byl to ostatně právě Bürgermeister, který upozornil, že to nelze především proto, že by tím ČSSD musela opustit svůj program. Je možné proto předpokládat, že ODS opět nebude spokojena a povolá ČSSD opět na kobereček.

Opět se nic nevyřeší, protože se opět ukáže, že problém je v samotné konstrukci smluvně oposičního uspořádání, které nutí ČSSD i ODS být tak trochu chytrou Horákyní - nejít pěšky, ani jet na voze.

Sdělovací prostředky by se už ale měly poučit a skutečně o dalších setkáních informovat jen tehdy, přinesou-li něco nového.

ČRo 6 / RSE

12. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz